Skip to content


Rub a líc

Je tu další článek o našem špinavém kamarádovi. Tentokrát bude díl věnován přivrácené a odvrácené straně Měsíce. Povíme si, jak vypadá odvrácená strana Měsíce a také si řekneme něco o straně přivrácené, kterou všichni dobře známe. Víte například, že kráter Tycho je jeden z nejmladších měsíčních kráterů? Nebo že odvrácená strana má 2x silnější kůru než strana přivrácená?

Jak bylo řečeno v prvním díle, Měsíc k nám přivrací stále stejnou polokouli díky synchronní rotaci se Zemí. Ovšem někdy můžeme pozorovat i malou část odvrácené strany a za to vděčíme také už zmiňované libraci. Z toho vyplývá, že pokud neopustíte naši rodnou planetu, nikdy neuvidíte celou odvrácenou “tvář”. Ta se od strany přivrácené opravdu liší. První snímek odvrácené strany pořídila v roce 1959 sovětská sonda Luna 3. Fotografie pořízená touto sondou zaskočila snad všechny obdivovatele Měsíce – amatérské astronomy i profesionály. Na odvrácené straně postrádáme nám velmi dobře známé čedičové výplně (měsíční moře) a velké impaktní pánve. Ovšem hornatých oblastí je tam opravdu požehnaně. Sonda Clementine zjistila, že odvrácená strana je daleko hornatější než přivrácená a že v impaktních oblastech je větší intenzita tíhového pole. Také víme, že měsíční kůra je tam 2x tlustší, než na straně přivrácené. Za nejzajímavější objekt na odvrácené straně můžeme považovat Mare Orientale, které je nejzachovalejší impaktní pánví v celé sluneční soustavě. Pánvi Orientale se také říká Býčí oko a opravdu, při pohledu na odvrácenou stranu nám tato oblast mezi hornatými oblastmi Býčí oko připomíná.

Snímek odvrácené strany pořízený sondou Luna 3.

Snímek odvrácené strany pořízený sondou Clementine.

Opakem strany odvrácené je logicky strana přivrácená, která nám pohled na svoji tvář nabízí neustále. Dovolím si tvrdit, že máme veliké štěstí. Tato polokoule je daleko zajímavější. Už pouhým okem můžete rozeznat tmavé oblasti, tzv. měsíční moře. Díky rozpadu radioaktivních prvků se v jádru Měsíce vytvořilo teplo, které roztavilo měsíční horniny v plášti. Magma začalo vystupovat na povrch a vyplnilo oblasti porušené dopadem kosmických těles. V minulosti se astronomové domnívali, že jsou tato moře stejná jako na Zemi, což bylo později vyvráceno.

Další atraktivní podívanou jsou měsíční krátery. Těch o průměru větším než 1 km je na přivrácené straně kolem 300.000, což je obdivuhodné číslo. Jelikož Měsíc nemá atmosféru, nepůsobí na krátery žádné vnější vlivy, které by kráter deformovaly nebo měnily jeho vzhled. Krátery na Měsíci mají impaktní původ (tj. vznikly dopadem jiného tělesa). Rozdělují se na 2 základní typy a to na krátery komplexni a krátery jednoduché. Jednoduché krátery mají mísovitý tvar a jsou to malé krátery max. do 10 km. Druhým typem jsou krátery komplexní, které se vyznačují vrcholkem v centrální části kráteru. Dalším typickým rysem je terasovité uspořádání valů kráteru. Zástupcem komplexních kráterů je Koperník, který můžete zahlédnout již pouhým okem.

Mezi nejznámější krátery patří mladý kráter Tycho. Je představitelem komplexních kráterů a je opravdu velmi mladý (109 miliónů let). Zdobí ho paprsky, které se od něj rozbíhají. Jsou vytvořené materiálem vyvrženým z primárního kráteru.

Dalším kráterem je už zmiňovaný Koperník, který je téměř o 700 miliónů let starší než Tycho. Přesto stále patří mezi krátery mladé. Řadí se mezi krátery komplexní a také mezi krátery nejkrásnější. Při pozorování malým dalekohledem rozeznáte mnoho detailů, které u jiných kráterů sotva uvidíte.

To je pro dnešek vše. Další zajímavé měsíční oblasti si necháme na příště, abychom je všechny nevyčerpali najednou.

About the author

Jan Gulaš Jan Gulaš... Student ekonomie, amaterský astronom z Českých Budějovic. Zaměření na Měsíc.

Podobné články

Komentáře

Žádné komentáře.

Přidat komentář

Povinné

Povinné

Volitelné