Skip to content


Tam nad tou duhou

Na své první setkání se skutečnou duhou si pamatuji, jako by to bylo dnes. Je letní odpoledne, vzduch po bouřce omamně voní. Ještě trochu prší, ale zároveň z mraků začíná vykukovat Sluníčko. Stojím v otevřených dveřích dědečkovy dílny a dívám se na oblohu: “Šašku, hleď tam, vidíš tu duhu?” (děda mi vždycky říkal šašku :-) ).

“Tolik barev! Tak krásně září!” Koukala jsem a bála se mrknout, aby duha nezmizela. Jenže ona stejně po nějaké chvíli zmizela. “Nebul Šašku, ještě ji uvidíš mockrát a nejen ji,” utěšoval mě děda, “prozradím ti tajemství.” A začal mi povídat.

“Víš, co je to vlastně duha? Jen obyčejné světlo. Světlo je totiž “namícháno” z mnoha barev. A proč ji nevidíme pořád? Protože světlo rozložené na jednotlivé barevné složky vidíme jen tehdy, projde-li opticky hustším prostředím – sklem, vodou…” Tady se děda odmlčel. Asi si všiml, že na něho hledím s otevřenou pusou a nevím, o čem to mluví. “Jednoduše řečeno proto, že se zase tak často nestává, aby zároveň pršelo i svítilo Sluníčko, jako třeba dneska po bouřce. Sluneční světlo prošlo kapkami deště a díky tomu jsme viděli všechny barvičky pěkně vedle sebe. Někdy se dokonce udělají duhy dvě.”

img

Obrázek duhy hlavní a vedlejší

img

Krásná dvojitá duha :-).

img

Stejná duha v detailu. To jsou barvičky!

“Ale to není všechno,” zatvářil se děda tajuplně, “mnohem výš na nebi se dějí i jiné věci. Tam už není voda v kapkách, ale v malých ledových krystalcích. Některé jsou hranaté, jako matička ke šroubku. Správně se jmenují šestiboké destičky a šestiboké sloupky.”

“Dědo, takže duha je i ze světla a ledu?” skáču dědovi do řeči.

Podal mi jablíčko režničku, kterou už nějakou chvilku čistil a pokračoval:” Světlo buď těmi ledovými destičkami a sloupky prochází nebo se od nich odráží. Pak vznikají kolem Slunce i Měsíce taková svítící kola, oblouky nebo skvrny. Říká se jim halové jevy a mohou být bělavé, či s du-ho-vým nádechem,” zdůraznil dědeček a mrknul na mě.

“Známe hodně druhů halových jevů, to ti vysvětlím, až budeš starší.

Základní přehled halových jevů (pro víc informací klikni na obrázek).

img

Měsíční malé halo.

img

Sluneční halo i s autorem fotografií.

img

img

img

Halový sloup. Sluníčko se změnilo na plamen svíčky.

“Už vím, jak poznám, kdy asi bude duha. Jak ale poznám, kdy bude haló?”

“Šašku, halo! Ne haló,” opravil mě můj praotec “a jak poznáš, že se může nějaké objevit? Zkusím ti to vysvětlit. Pamatuješ si, jak jsi se ptala, proč je na nebi závoj? Co jsem ti odpověděl?”

“Pamatuju. Že jsou to taky mraky, ale strašně moc vysoko.”

“Správně. Mají speciální název: cirrostratus. Jsou tak tenké, že nezastíní Slunce ani Měsíc, ale jsou plné ledových krystalků. No, a krystalky a světlo udělají co?”

“Duhu?” špitla jsem potichu.

“Šašku, nedělej si ze mě srandu a mazej na zahradu,” smál se dědeček.

Dnes už všemu rozumím mnohem lépe. Vím už také, že existuje mnohem více druhů optických úkazů v atmosféře a jeden je krásnější podívanou než druhý. Například koróna, irizace oblaků, gloriola.

Daja 15.4.2010

Zdroj: Optické úkazy v atmosféře, Wikipedie

Velké poděkování patří Martinu Popkovi, autorovi všech použitých fotografií.

About the author

Daja Dagmar Jarošová....Vesmír mi "žere" všechen čas :-). Vedu astronomický kroužek v DDM Moravská Třebová a starám se o rekonstrukci hvězdárny Boleslava Tecla při DDM Moravská Třebová. Mám moc ráda přírodu, protože je zázračná.

Podobné články

Komentáře

Žádné komentáře.

Přidat komentář

Povinné

Povinné

Volitelné