Mnoho lidí si myslí, dokonce se to můžete dočíst i na některých málo informovaných webech, že každý astronom musí mít dalekohled a o nějaké další výbavě se už obvykle nemluví. Uveďme tedy celou věc na správnou míru. Začínající pozorovatel NEMUSÍ mít vůbec žádný dalekohled. Určitě však MUSÍ mít chuť pozorovat, trpělivost a několik dalších věcí, které znamenají rozdíl mezi obyčejným pohledem na oblohu a astronomickým pozorováním.

TEPLÉ OBLEČENÍ

Nenechte se mýlit ani teplou letní nocí. Bude-li vám skutečně teplo, je snadné nějakou vrstvu oblečení odložit, začne-li vám však být při pozorování zima, pravděpodobně utečete z místa dřív, než pozorování dokončíte. Několikahodinové postávání či posedávání na jednom místě i v létě vyžaduje svetr nebo dva, dlouhé kalhoty (radši teplejší), teplé ponožky a nepromokavé boty (i za jasného počasí padá rosa a při postávání v mokré trávě jsou boty velmi rychle mokré). Za chladnějšího počasí doporučujeme i čepici a rukavice. Není žádnou ostudou mít i v létě na pozorování zimní bundu. A naopak – nikdo znalý neocení „hrdinu” pozorovatele, který se vydává na noční astronomický lov jen v triku s krátkým rukávem a v sandálích.

KARIMATKA nebo SKLÁDACÍ ŽIDLIČKA či ZAHRADNÍ LEHÁTKO + deka nebo spacák

Pozorovat se pochopitelně dá i ze stoje. Budete-li se dívat po obzoru, vydržíte to možná i dost dlouho. Sledovat objekty vysoko nad vaší hlavou už ale bude mnohem méně příjemné a po chvilce vás z toho věčného zaklánění hlavy začne bolet za krkem. A po hodině postávání vás možná budou bolet také nohy. Navíc, pokud budete chtít něco zapsat nebo zakreslit, ve stoje to také nebude ono… Zahradní lehátko je téměř ideální, skládací židlička zase mnohem lépe přenosná a úplně nejjednodušší je stočit si na pozorování do batohu obyčejnou karimatku a spacák. Na naše pozorování v terénu většinou bereme karimatku, bez ní ale nikam nevyrážíme. Deka nebo spacák jsou pojistkou pro chvíli, kdy vám i přes teplé oblečení začne být zima.

BATERKA S ČERVENÝM SVĚTLEM

Lidské oko si na tmu “zvyká” asi 30 minut. Mluvíme o tzv. adaptaci na tmu, tedy o přizpůsobení. Po tak dlouhém pobytu ve tmě je pozorovatel schopen vidět mnohokrát slabší objekty než na počátku. Při přechodu ze tmy do světla však oči potřebují k adaptaci dobu nesrovnatelně kratší.Znamená to, že pokud si při pozorování potřebujete posvítit například na hodinky, do mapy nebo bloku, rozsvícením baterky byste o přizpůsobení očí na tmu okamžitě přišli a čekat další půlhodinu, než se adaptace vrátí, je dost nepraktické. Naštěstí je lidský zrak na červené světlo mnohem méně citlivý, takže posvítíme-li si tlumeným červeným světlem, o adaptaci na tmu nepřijdeme a můžeme pozorovat dál.

Baterku s červeným světlem si můžeme pořídit několika způsoby. Jako dočasné nebo nouzové opatření si můžeme upravit normální baterku – nejobyčejnější způsob, i když ne ideální, je nalakování žárovičky nebo krytu baterky červenou barvou (případně červeným lakem na nehty), překrytí krytu červeným celofánem a podobně.

Další možností je zakoupení baterky s červeným světlem. Tady je nutné podívat se, jestli nemůže docházet k nechtěnému přepnutí na bílé světlo a pokud ano, nějak tomu zabránit.

Šikovnější pozorovatelé si vyrábějí osvětlovací tělesa sami. Využívají k tomu běžně dostupné baterie a různé led diody.

Nejdůkladnější možností je pořídit si svítilnu přímo určenou k astronomickému pozorování. Ve specializovaných obchodech je můžete celkem bez potíží zakoupit. Cena však nebývá právě nízká.

Provedení svítidla je také důležité. Není příliš praktické držet v levé ruce baterku a pravou se pokoušet na kolenou něco do deníku nakreslit. Tak zvaná čelovka tento problém sice odstraní, ale pozor na oslňování kolegů, když se jejich směrem zadíváte. I červené světlo, mířící přímo do očí, umí být nepříjemné. Nejlepší možností je mít svítilnu, která se dá přidělat na nějaký stojánek, případně stativ dalekohledu (až si jej pořídíte).

HODINKY

Měly by jít přesně. Měly by být odolné vlhku. Ideální je, pokud jsou červeně podsvícené nebo umožňují zjistit čas bez toho, aby pozadí svítilo bíle. Pokud chcete využívat při pozorování čas na mobilním telefonu, neaktivujte displej, ale sviťte si na něj červeným světlem.

POMŮCKY NA ZÁPIS POZOROVÁNÍ

O pozorovacím deníku si budeme povídat později. Na vaše první pozorování postačí nelinkovaný papír na tvrdé podložce, propisovací tužka (ne inkoustové pero nebo centrofix, rozpíjí se) a obyčejná měkká tužka (nebo radši dvě). Chcete-li se pojistit proti rose, vše si vložte do igelitové tašky nebo ještě lépe do plastových desek.

Co je šikovné a často používané (a pokud budete pozorovat častěji, určitě si pořídíte):

OTOČNÁ MAPA

Možná by měla být už mezi nezbytnými pomůckami. Pokud se ale na pozorování připravíte předem, můžete se obejít i bez ní.

Otočné mapy se vyráběly a stále vyrábějí v mnoha provedeních. Jsou k sehnání ve větších knihkupectvích (v těch menších se dají po dohodě s personálem objednat), na hvězdárnách, v planetáriích a na internetu. Nejsou drahé (cca 30-50Kč) a jsou velmi šikovné, zvlášť pokud je pro vás orientace na nočním nebi zatím problémem. Jejich funkci dnes už dobře zastávají různé počítačové programy a některé stránky s astronomickou tématikou. Přesto doporučujeme aspoň jednu si pořídit. I zkušený pozorovatel ji například použije, pokud potřebuje rychle zjistit, kdy mu vyjde případně zapadne nějaký zajímavý objekt.

Všechny otočné mapy pracují na stejném principu. Po obvodu mapy jsou napsány měsíce a dny a na otočné části hodiny. Otočnou částí točíte tak dlouho, dokud proti zvolenému dni na mapě nebude hodina, ve kterou chcete pozorovat. V oválném okénku, které každá taková mapa má, se vám objeví všechny hvězdy, které byste měli v ten den a čas vidět, pokus vám v tom nebude bránit žádná budova, stromy či kopce. Mapu si pak nastavíte před sebe tak, aby k zemi směřovala značkou, která odpovídá pozorované zeměpisné straně. Znamená to tedy, že zeměpisné strany na místě pozorování musíte bezpečně znát. Ale nebojte se, není to nic těžkého a za chvíli si to dokážeme. Vraťme se ale k otočné mapě. Sever je značen na českých mapách (doufáme, že na všech) písmenkem S, východ písmenkem V, jih J a západ Z.

Dál se budeme orientovat podle jasnějších hvězd. Porovnáváme jejich polohu na nebi s nastavenou částí mapy a velmi brzy se tímto způsobem naučíte znát všechna viditelná souhvězdí a vlastní jména nejjasnějších hvězd.

Pokročilejší pozorovatelé užívají otočnou hvězdnou mapu jen zřídka, zato často využívají různé atlasy hvězd, které do detailů zobrazují jednotlivá místa hvězdné oblohy a to i s těmi velice slabými hvězdičkami a různými slabými objekty. Hvězdné atlasy, podobně jako atlasy zeměpisné, mívají větší počet stran a pokus si někdy budete takový atlas pořizovat, doporučujeme jednotlivé listy vložit do “eurodesek”, jinak vám listy zvlhnou a po několika nocích nebude takový atlas téměř k použití.

TRIEDR

Poměrně levný, skladný a šikovný nástroj nejen na první „důkladnější” astronomická pozorování. O tom, jaký triedr či hvězdářský dalekohled si na pozorování pořídit, se dočtete dále. A nebojte se, že když si jako začátečník pořídíte za pár tisícovek triedr, tak po čase, až si koupíte skutečný astronomický dalekohled, bude zahálet ve skříni. Na pozorování některých objektů je triedr, který má poměrně velké zorné pole, mnohem lepší než větší dalekohledy a také k orientaci ve hvězdném poli se hodí i pokročilejším pozorovatelům.

Pozorovací objekty, vhodné pro triedr, například sepsal Jiří Dušek ve své knize Nebeský cestopis a najdete je také na internetu, ve výborném Návodu na použití vesmíru, v kapitolce pro úplné nováčky s názvem První (ne)smělé kroky .

POZOROVACÍ DENÍK

Lépe dříve než později je dobré zavést si pozorovací deník. Jednak vám bude sloužit jako upomínka na všechna pozorování, která jste kdy, kde a za jakých podmínek udělali, ale hlavně se pro vás může stát cenným zdrojem informací, hlavně v začátcích. A později, jak bude zápisů přibývat, vám bude určitě hřát pocit z vlastních, z deníku jasně viditelných pokroků.

Jako deník slouží nejčastěji sešit s nelinkovanými listy (a podložkou) v pevných deskách. Většinou má formát A4, někteří pozorovatelé však dávají přednost skladnější A5. Ani to však není podmínkou, sami časem zjistíte, co právě vám nejlépe vyhovuje. Určitě je vhodné poznámky z místa pozorování, prováděné většinou ve vlhku a nepohodlí pořádně zpracovat doma – znamená to, brát si na pozorování buď nějaké jiné papíry či sešit „šmírák”, nebo psát zápisy z místa na jednu stranu (např. levou) a doma pak zápisy přehledně přepsat.

Co do deníku zapisovat:

• Především musí být deník nadepsaný, doplněný vaším jménem a aspoň rokem jeho založení.

Každý nový zápis má obsahovat:

• Den, datum a čas pozorování, například ve formátu PO 12.10.09; 22:30-23:30 SELČ (SELČ = středoevropský letní čas), Pokud pozorujete přes půlnoc, pak ve tvaru PO/ÚT 12.-13.10.09; 22:30-03:30 SELČ

• Místo pozorování (jméno nejbližšího města či obce, popis místa)

• Podmínky pozorování, tj. počasí, „čistota” oblohy, vlhkost vzduchu atd., včetně všech rušivých faktorů, jako jsou například sousedi, kteří si na zahradě právě zapálili obří vatru

• Použité přístroje, včetně zvětšení dalekohledů. Například zapíšete: triedr 8×35 (zvětšuje 8x),Newton 150/750, zvětšení 37x a 75x.

• Pozorované objekty, nejlépe jejich jménem (pokud ho mají) a nějakým katalogovým číslem a souhvězdím, ve kterém leží + popis objektu. Příkladem může být Velká mlhovina M42 v Orionu, difúzní mlhovina pod pásem Orionu, viditelná i pouhým okem, v triedru patrné zajímavé detaily. Při pozorování dalekohledem se zvětšením 35 jsou jasně patrné hvězdy Trapezu a vynikají další detaily mlhoviny, viz nákres. A následuje tedy kresba…

• Kresby. Nejsou nezbytné, ale jsou krásným a názorným doplňkem deníku a začínající pozorovatele učí pozornosti a smyslu pro detail. U některých pozorovatelů pak dosahuje skutečně mistrovských kvalit a stává se uměleckým dílem. Za všechny takové klenoty uvádíme alespoň jeden odkaz z domova, na stránky s kresbami Milana Blažka a jeden odkaz „z ciziny”, na stránky Jeremy Pereze.

SKLÁDACÍ STOLEK

Samozřejmě nebudete s sebou vláček několik kilometrů za město, pokud prostředkem na přesun jsou pouze vaše vlastní nohy. Pokud však máte možnost dopravit se na místo pozorování autem, nebo pokud pozorujete ze zahrady, určitě oceníte pohodlí, které stolek na papíry, mapy a další potřeby poskytuje.

SVAČINA A PITÍ

I pokud nehodláte pozorovat po celou noc, pití si s sebou berte vždy. Naše zkušenosti mluví zcela jasně ve prospěch teplého sladkého čaje v nerozbitné termosce, ale samozřejmě že postačí i plastová láhev s obyčejnou minerálkou nebo, kvůli dodávce kofeinu, coca-colou. Jako svačinka, pokud nemáte ve zvyku se po nocích nacpávat, postačí i malá sušenka nebo něco, co dodá rychle energii, jakmile začne docházet. A je samozřejmé, že věčně hladový dorost se na dlouhé ponocování vybaví daleko důkladněji, pozor však na mastné prsty od klobás, řízků a podobně ;)!

MALÝ DALEKOHLED, VĚTŠÍ DALEKOHLED, FOTOAPARÁT, NOTEBOOK a další

Tak tohle už jsou pomůcky pro ty, kteří to s astronomií myslí opravdu vážně. O dalekohledech všeho druhu se dozvíte víc v kapitolce, věnované pozorovací technice. Také pro zájemce o astrofotografii máme připravenu samostatnou kapitolku. A pokud snad časem zatoužíte po pozorování pomocí PC techniky, určitě se budete ve světě amatérských pozorovatelů už pohybovat s takovou jistotou, že rady, které bychom vám snad mohli v současnosti poskytnout zde, budou zcela zbytečné a pravděpodobně zastaralé. Vývoj právě v této oblasti jde dopředu neskutečně rychle a co je „in” letos, příští rok už padá v zapomenutí. Pokud snad opravdu potřebujete poradit, napište nám do fóra, rádi na konkrétní dotazy odpovíme.

Místo, ze kterého chcete pozorovat, je zapotřebí uváženě vybírat. Dokonce i pokud nebudete nároční na vybavení a spokojíte se s „polními” podmínkami, je dobré si místo prohlédnout za dne a ještě jednou po setmění.

Za denního světla odhalíte všechny nerovnosti na místě, všechny záludnosti, které by vám potmě mohly uniknout a způsobit například nepříjemný pád do nenápadné zarostlé prohlubeniny a podobně. Za dne také odhadnete, jak je vidět na městské části a tedy jaká míra světelného znečištění vás tady asi čeká. Zároveň si ujasníte orientaci místa vzhledem ke světovým stranám a můžete se rozhodnout, jestli má místo dostatečně otevřený výhled na všechny strany. Místo se zakrytým severem nebo jihem není právě ideální. Podle severu se přeci budete potmě orientovat a nad jižním obzorem bývají pozorovatelné zajímavé úkazy. Částečně zakrytý východ nebo západ naopak nemusí být nutně takovým neštěstím, většinou stačí si chvilku počkat, než se sledovaný objekt vyhoupne nad lesík či kopec, nebo počítat s tím, že tento objekt nebudu moci sledovat až do jeho západu.

Večerní prohlídka je samozřejmě tím hlavním. Teprve nyní se ukáže, jak to s výhledem a hlavně světelným znečištěním opravdu je.

Málo které pozorovací stanoviště je skutečně ideální. V blízkosti města nebo dokonce ve městě se neubráníte světelnému znečištění, za tmavou oblohou zase musíte cestovat – někdo daleko, někdo jen pár kilometrů. V každém případě není možné se sebrat, každý večer jet na pozorování 40 km daleko a pak se vracet zpět. Proto je dobré (pokud to jde) si vybrat pozorovacích stanovišť více. Alespoň jedno blízké, pro pozorování během týdne, a počítat s tím, že na něm nebude možné provádět žádný lov málo jasných objektů. Jako cvičné místo například pro seznamování s oblohou však bohatě stačí. Na dlouhé víkendové a prázdninové noci je dobré využít například chalupu nebo babiččin domeček na vesnici a někde v okolí (a za ideálních podmínek přímo na zahrádce) si vybrat místečko pro pořádné pozorování.

Shrňme si na závěr, podle čeho je třeba si pozorovací stanoviště vybírat:

1. Co nejvíce otevřený obzor, tj. velká louka nebo holý vršek kopečku. Jsou-li po obvodu stanoviště vzrostlé stromy, které nezasahují příliš vysoko nad obzor, je to spíše k užitku – odstíní případné světelné znečištění z okolních měst.

2. Pevný, suchý povrch. Není možné pozorovat v bažině, i tak si člověk vlhka od rosy užije až až.

3. Žádné lampy, přímo svítící na naše stanoviště a pokud možno co nejméně lamp v okolí. Tomuto požadavku není možné ve městě zcela vyhovět, ale dají se alespoň vyloučit zcela nevhodná místa. Některou lampu může odstínit vzrostlý strom nebo horizont kopečku , jindy holt musíte hledat místo jiné.

4. SNADNÝ PŘÍSTUP! Velice důležitá podmínka. Budete na místo chodit potmě, s mnoha věcmi v batohu na zádech a v rukách. Navíc za vlhka začne klouzat nejen skála, ale i obyčejná tráva. Není možné se s tím vším prodírat křovinami, slézat skalní stěny a podobně. Také je prozíravé, pokud nehodláte posledního září uložit astronomickou výbavu do skříně k zimnímu spánku, popřemýšlet nad tím, nakolik bude vaše pozorovací stanoviště přístupné i za sněhu a náledí.

Pokročilí pozorovatelé jsou často závislí na dodávce proudu pro pohon montáží, vysoušení zarosených zrcadel či pro notebooky. Věřte však, že i bez toho se dá pozorovat velmi dobře.

Panoramatický pohled na dvě různá pozorovací stanoviště, autorem snímků je Milan Krupa.

Je pochopitelně možné jen vzít baterku, karimatku, otočnou mapu a utíkat na pozorování. Určitě i tak, zvlášť pokud s pozorování začínáte, může být pozorování plné napínavých objevů. Může se vám ale také stát, že si v takovém případě necháte utéct nějakou zajímavost – průlet ISS nebo záblesk Iridia, konjunkci planet, zákryt planety Měsícem a podobně.

Proto (a nejen proto) je dobré se na každé pozorování připravit. Podívat se doma a v klidu na to, na jakou část oblohy se budete při pozorování dívat, jaké na ní jsou zajímavé objekty a pomocí internetu, Hvězdářské ročenky nebo jiné literatury zjistit, co se na noční obloze v tento čas odehrává. Pak můžete naplánovat nejen co, ale také jak dlouho a v jakém pořadí budete vše pozorovat. Určitě si tak odnesete z pozorování více zážitků, než když teprve na místě začnete vymýšlet, na co byste se asi tak mohli podívat. A protože je lidská paměť většinou dost děravá, doporučujeme si pořadí objektů a jejich přibližnou polohu sepsat. U jevů, probíhajících v určitý čas, je pochopitelně nutné si připsat (a pečlivě hlídat) čas.

Naprosto nezbytné je zkontrolovat počasí. Prvním krokem je pochopitelně pohled z okna. Ideálně by měla být obloha bez mráčku. Na některá pozorování však malá oblačnost nevadí, není-li roztažena po celé obloze. Předtím, než se vydáte ven, byste ale měli vědět, jestli se nad vaše pozorovací stanoviště nežene silný vítr, hustá oblačnost, či dokonce déšť. V zimě je také dobré vědět, s jak nízkou teplotou se venku „utkáte”. Aktuální předpověď se dá snadno najít na internetu a o tom, jak bude vypadat nebe příští ch pár hodin, si nejlépe uděláte obrázek zesatelitních snímků.

KDE ČERPAT NÁMĚTY NA POZOROVÁNÍ A INFORMACE?

Základem by měla být pro začátek otočná mapa nebo totéž v internetové formě. Stránek, na kterých najdete otočnou mapu s aktuálním pohledem na oblohu i možností nastavit si jiný čas či datum, je mnoho. Pro příklad uvádíme alespoň tři – první odtud, ze stránek ČAS, druhou, patřící stránkám Štefánikovy hvězdárny na Petříně a třetí ze stránek dnes již málo aktualizovaných Instantních astronomických novin:

http://www.astro.cz/obloha/mapa/

http://www.observatory.cz/info/index.php?page=Obloha%20dnes/otacivka.html

http://www.ian.cz/obloha.php

Ta poslední otáčivá mapa má výhodu oproti většině ostatních – je na bílém podkladu s černými čarami a popisy a je tedy ideální pro ty, kteří si chtějí pohled na oblohu vytisknout a vzít s sebou na pozorování. Jen si u ní dejte pozor na uváděný čas. Zde je v tzv. UT a pro převod do našeho středoevropského času musíte přičíst 1 hodinu a platí-li čas letní, dokonce hodiny dvě. Znamená to, že chcete-li si například nastavit oblohu na dnes ve 20 hodin, vyplníte do dolních či horních okének dnešní datum a v létě 18 h 0min 0s , zatímco v zimě 19h 0min 0s. Ale upřímně, na sekundy se ohlížet opravdu nemusíte.

Další výbornou pomůckou na seznamování s noční (i denní) oblohou a na přípravu pozorování jsou různé počítačové programy. Volně ke stažení je hojně využívané a opravdu šikovné Stellarium. Adresu na něj najdete v levém sloupci v rubrice “Ke stažení”. V rubrice “Odkazy” se dostanete na adresy stránek s astronomickou tématikou a to takových, které pro vás připravují buď přímo profesionálové nebo zkušení amatéři a na informace z nich se tedy můžete spolehnout.

Astronomická fóra jsou výborným prostředkem, jak se seznámit s lidmi stejných zájmů a získat další informace. Nejznámější je asi Astro-forum: http://www.astro-forum.cz/cgi-bin/yabb/YaBB.pl. Tady už je ale potřeba být opatrný. Informace vám tam stejnou měrou mohou podávat lidé znalí, jako lidé s malými zkušenostmi, mylnými názory a mnohdy i nevyváženou osobností. Ani moderátoři neuhlídají vše, jsou to také jen lidé.

Dále doporučujeme hojně studovat literaturu. Inspirovat se například můžete v levém sloupci v kolonce Literatura a pochopitelně v knihkupectvích a knihovnách.

Kroužky, tábory, prázdninové akce. To jsou další způsoby, jak získat informace, zkušenosti a prožít krásné chvíle pod hvězdnou oblohou s lidmi stejně zaměřenými, získat nové přátele. I o těchto akcích se dozvíte na našich stránkách.

Na závěr samozřejmě nesmíme zapomenout na samotné „chrámy múzy Úranie”, hvězdárny a planetária. V Astronomické mapě České republiky (opět v odkazech) se snadno dozvíte, kde ve vašem okolí (tj. v okruhu 50km od vás) leží nějaká hvězdárna či planetárium a můžete si naplánovat jejich návštěvu. Nejde-li právě o velké instituce (tam je otvírací doba velmi přesně dána), určitě stojí za to si na dané místo napřed zavolat nebo napsat mail a domluvit se, kdy je možné místo navštívit. V naprosté většině případů vám zaměstnanci vyjdou vstříc a otevřou vám i mimo oficiální otevírací dobu. A pokud snad nemáte možnost se na hvězdárny vypravit sami, zkuste naše Noci na hvězdárnách, které pořádáme pro členy Sekce.

A teď už nezbývá než popřát vám krásné astronomické začátky, úspěšné pokroky a trvalou lásku k astronomii.

Tento článek vám prozradí, k čemu dalekohled ve skutečnosti slouží, jaké máme základní druhy dalekohledů, jaké je jejich příslušenství. Dále se dozvíte jak dalekohledy vybírat a s jakými úskalími se při jejich koupi můžete setkat. Doufám, že vám tak pomůžeme vybrat si ten správný dalekohled, který umožní zkoumat krásy noční oblohy.

Pár slov úvodem

Pro některé začátečníky končí první pohled do dalekohledu zklamáním. Slabé světlo vzdálených vesmírných objektů bohužel není lidské oko schopné vnímat barevně. Nádherné, rozmanité barvy mlhovin či galaxií vyniknou teprve až na fotografii, kde se světlo nastřádá díky dlouhým expozičním dobám fotoaparátu.

Dalším problémem je pozorování z měst či jejich blízkosti. Na přesvětlené městské obloze jsou k vidění pouze nejjasnější objekty. Za pozorováním pod lepší, tmavou oblohou je potřeba cestovat dál od měst.

Kvalitu pozorování ovlivňuje také zemská atmosféra. Ta způsobuje výrazné chvění („plavání”) obrazu, tzv. seeing. Může za něj promícháváním různě teplých vrstev vzduchu a vadí hlavně při větších zvětšeních, při pozorování planet či Měsíce. Někdy je chvění vzduchu menší, jindy větší, záleží na aktuálních pozorovacích podmínkách.

Žádnou z těchto věcí nemůžete příliš ovlivnit. Určitě však je ve vašich silách pořídit si dalekohled, který bude ukazovat krásy noční oblohy co nejlépe a dovolí vám spatřit na ní velké množství zajímavých objektů.

Dalekohledy

Astronomický dalekohled je optický přístroj, který má především za úkol shromažďovat co nejvíce světla ze vzdálených objektů. Historie dalekohledů, které se využívají k pozorování noční oblohy, sahá až do roku 1609. V tomto roce, před více než čtyřmi staletími, Galileo Galilei namířil svůj vlastnoručně vyrobený dalekohled na oblohu.

Nejdůležitější částí dalekohledu je objektiv. Podle něj rozlišujeme dva základní druhy dalekohledů. První druh, refraktory, mají jako objektiv skleněnou čočku. Druhým základním typem dalekohledů jsou reflektory, u kterých se místo čočky používají zrcadla.

Dalším důležitým optickým prvkem dalekohledu je okulár. Je to čočka (nebo soustava čoček), do které se díváme. Okulár vytváří výsledný obraz.

Nezbytnou součástí dalekohledu je stativ, na kterém dalekohled stojí, a montáž, která dovoluje dalekohled natáčet potřebným směrem. Stativy mívají tvar trojnožky a konstrukcí se od sebe příliš neliší. Montáží existuje mnoho typů, od jednoduchých až po složité, elektronicky naváděné.

Součástí dalekohledu bývá také hledáček, tj. malý pomocný dalekohled či zaměřovač, který umožní snadnější vyhledání objektu.

Refraktory

Objektiv refraktoru je obvykle tvořen více (dvěma až třemi) čočkami z různých skel. Na druhém konci dalekohledu je okulár, který vytváří výsledný obraz. Nejčastějším typem refraktorů, užívaných v astronomii, je Keplerův dalekohled. Jeho malou nevýhodou je, že obraz, který v něm vzniká, je převrácený. Na to si však astronomové snadno zvyknou, při pozorování nebeských objektů převrácený obraz nevadí.

Schéma refraktoru

Reflektory

Srdcem reflektoru je parabolické primární (tj. první neboli hlavní) zrcadlo. To soustředí a odráží svazek paprsků světla na sekundární (druhé) zrcátko, které odvádí světlo do okuláru.

Vybrousit zrcadlo je snazší a levnější, než vybrousit čočku. Čočky s větším průměrem navíc bývají těžké. V dalekohledu jsou uchyceny v přední části tubusu, a u těch opravdu velkých by docházelo k jeho deformacím vlivem jejich vlastní váhy. Z těchto důvodů jsou největší dalekohledy světa pouze zrcadlové.

Reflektory můžeme rozdělit ještě do dalších skupin. Nejčastěji se můžeme setkat s reflektorem Newtonova či Cassegrainova typu. Také zrcadlové dalekohledy převrací obraz.

Schéma dalekohledů Newtonova (1) a Cassegrainova typu (2).

 

Základní typy montáží

Nejjednodušším typem je montáž azimutální. Umožňuje pohyb v azimutu (otáčení doprava a doleva) a ve svislém směru. Je součástí malých levných dalekohledů. Odvozenina od azimutální je Dobsonova montáž, která se užívá u velkých amatérských dalekohledů.

Dalším, hodně používaným typem montáže je paralaktická montáž. Od azimutální se liší tím, že jedna osa je rovnoběžná se zemskou rotační osou. Díky tomu lze snadno sledovat nebeský objekt při jeho pohybu po obloze, stačí k tomu ovládat pohyb jen v jedné ose. Paralaktická montáž tak může být vybavena motorkem pro pohodlné sledování objektu a dalekohled se za objektem sám natáčí. Pro správný chod je však potřeba montáž před pozorováním přesně ustavit (pomocí polárního hledáčku).

V moderní době se můžeme setkat i s elektronicky naváděnými montážemi. Ty však patří k těm nejdražším. Můžou být jak azimutální, tak paralaktické. Součástí takové montáže je ovládací panel, který nám umožní vybrat si objekt v databázi. Poté montáž sama dalekohled na vybraný objekt zaměří.

Někteří začátečníci si koupí dalekohled s naváděnou montáží v domnění, že jim dalekohled najede na objekt i když oni sami se na obloze ještě nevyznají. Ale i u elektronicky naváděné montáže je nutná alespoň základní znalost oblohy a před pozorováním je třeba montáž správně nastavit, jinak vám ani ona zvolený objekt nenajde.

Základní druhy montáží – azimutální (1), dalekohled na Dobsonově montáži (2), paralaktická (3), dalekohled s elektronicky naváděnou montáží (4).

 

Podle čeho vybírat dalekohled?

Pro úplný začátek, ještě před koupí dalekohledu, je dobré se seznámit s hvězdnou oblohou, nejdříve pouhým okem. Důležité je naučit se orientaci na obloze a základní souhvězdí.

Po zvládnutí základní orientace na obloze je dobrou zkušeností pozorování s triedrem. Je to dobré cvičení při hledání různých nebeských objektů. Na trhu je k dostání spousta triedrů. Triedry jsou označeny různými čísly, např. 8×25, 10×50, 15×60 apod. To první číslo udává zvětšení daného triedru, druhé nám říká, jaký je průměr objektivu triedru v milimetrech. Čím je větší průměr objektivu, tím více světla dalekohled soustředí. To nám umožní pozorovat slabší objekty, které bychom pouhým okem nemohli vidět. Pro kochání oblohou lze použít téměř jakýkoliv triedr. Větší triedry se již nedrží dobře v ruce a je potřeba stativu. Na astronomii jsou často používané triedry 10×50. V oblibě jsou i větší, např. 15×70 či 25×100. Ale ty už jsou určeny pro vážnější zájemce o astronomii.

Dalším krokem je nákup dalekohledu. „Jaký dalekohled si mám ale koupit?” řekne si většina začátečníků. Mnoho lidí si myslí, že dobrý dalekohled je ten, který nejvíc zvětšuje. To ale není tak docela pravda. Někteří prodejci dokonce využívají této neznalosti a u malých dalekohledů používají přehnaná zvětšení jako dobrý reklamní trik. Kdo ví, kolik zklamaných pozorovatelů takto astronomie navždy ztratila…

Nejdůležitějším parametrem astronomického dalekohledu není zvětšení, ale průměr objektivu! Čím větší je průměr objektivu, tím dalekohled posbírá více světla a tím více toho na noční obloze můžete vidět. Zvětšení má až druhořadý význam. Větší zvětšení se hodí například při pozorování podrobností na povrchu planet nebo Měsíce. Menší zvětšení jsou naopak vhodná pro pozorování mlhovin či galaxií.

Maximální využitelné zvětšení je přibližně dvojnásobek průměru objektivu dalekohledu v milimetrech. Např. pro dalekohled s průměrem 100mm bude maximální využitelné zvětšení okolo 200x. Teoreticky lze do dalekohledu dát okulár, který bude poskytovat ještě větší zvětšení, ale prakticky na daném objektu nespatříte více detailů. Navíc obraz už bude velmi tmavý, málo kontrastní a obraz nepůjde již dobře zaostřit.

Dalším důležitým prvkem je stativ dalekohledu. Je potřeba, aby byl pevný a stabilní (to platí i o montážích). Pozorování s dalekohledem, u kterého se obraz třese vinou málo tuhého stativu či montáže, není snadné ani příjemné

O montážích jsme již mluvili. Azimutální se lépe ovládá a pro začínajícího pozorovatele to může být určitou výhodou. Na paralaktickou montáž je nutné si chvilku zvykat. Není to ale nijak obtížné a výhody paralaktické montáže s motorovým pohonem ocení například kreslíři a fotografové.

Výběr dalekohledu není jednoduchá záležitost. Musíte brát ohled na několik věcí zároveň. První z nich jsou finanční možnosti – kolik jste ochotni za dalekohled zaplatit. Také musíte zvážit, odkud chcete pozorovat, jestli budete pozorovat v místě bydliště, nebo zda budete s dalekohledem cestovat. Je zřejmé, že velký dalekohled je obtížnější na přepravu, malý zas nestačí na slabší objekty, zvláště ve městě s jeho světlou oblohou…

Pokud nehodláte do dalekohledu investovat příliš velkou částku, doporučuji malý refraktor o průměru 70 – 100mm na azimutální montáži. Je to vhodný začátečnický dalekohled. Při pozdějším pořízení většího dalekohledu se hodí i jako malý, lehký dalekohled na cestování. Většina zkušenějších pozorovatelů má více, než jeden dalekohled.

Malé čočkové dalekohledy na azimutálních montážích

Pokud vám nevadí větší investice a chcete větší dalekohled, bude vhodný Newtonův dalekohled na dobsonově montáži. „Dobsona” o průměru 150 – 200mm lze pořídit již od cca 5500 – 8500Kč. Na trhu jsou k dostání samozřejmě i větší průměry. Časté jsou dobsony s primárními zrcadly o průměru okolo 250 – 300mm. Existují i skládací varianty s trubkovou konstrukcí, vhodnější na přepravu.

Vedle Dobsona je možné si pořídit dalekohled na paralaktické montáži. Jsou většinou o něco dražší, než dalekohled o stejném průměru na Dobsonově montáži, ale paralaktickou montáž s pohonem využijete, chcete-li také fotografovat. Pokud se chcete jen kochat pohledem do okuláru, doporučuji spíše Dobsonovu montáž.

Máte-li dostatek financí a chtěli byste vetší pohodlí při hledání nebeských objektů, můžete si zakoupit elektronicky naváděnou montáž. Za malý dalekohled o průměru kolem 100mm zaplatíte i více, než 8000 – 10000Kč. Za tuto cenu si lze pořídit daleko větší dalekohled, avšak bez navádění.

V případě, že by jste chtěli fotit oblohu, tak na úplný začátek doporučuji fotit fotoaparátem s krátkým ohniskem, upevněný na stativu. Focení na montáži, popř. přes dalekohled už není jednoduchá, ani levná záležitost. Více o fotografování noční oblohy se dozvíte v dalším článku (na klik). Dopředu napovíme, že neexistuje univerzální dalekohled. Ne každý dalekohled je na astrofotografii vhodný. Pokud chcete koukat do okuláru a zároveň fotografovat, bude lepší mít více přístrojů.

Dva dalekohledy na Dobsonově montáží, první s pevným tubusem (1), druhý zasouvací, tzv. flex-tube (2). Newtonův dalekohled na paralaktice (3) a dalekohled s elektronicky naváděnou montáží (4).

Závěrem

Nemusíte se obávat, že si při koupi nového dalekohledu budete muset vybírat jak dalekohled, tak montáž i stativ. Zvlášť začátečníkům jsou určené kompletní sestavy a stačí si jen vybrat tu správnou. Mimo to jsou dalekohledy vybaveny hledáčkem. Dále jsou často dodávány dva základní okuláry. Okuláry lze postupem času dokoupit o další dle potřeby.

V každém případě se vyplatí kupovat dalekohled ve specializovaném obchodě, kde vám dokážou velmi dobře poradit. Zatímco v hypermarketech se s odborníky na astronomickou techniku nejspíš vůbec nesetkáte, prodejci specializovaní na astronomickou techniku jsou velmi často sami aktivními pozorovateli a na jejich zkušenosti se můžete spolehnout. Také na to, že se budou snažit, abyste se při koupi dalšího astronomického vybavení k nim rádi vraceli :-) . Seznam prodejců najdete dole pod článkem.

Velmi doporučuji nechat si při koupi dalekohledu poradit od zkušenějšího astronoma-amatéra, nebo si o koupi dalekohledu popovídat na některém astronomickém fóru. S dotazy se také můžete obracet také přímo na mě po e-mailu (mm-astro@seznam.cz).

Odkazy na prodejce dalekohledů (Česká republika)

Supra Praha – supra-dalekohledy.cz

Binox – binox.cz

Bedřich Reichmann – astrocomes.wz.cz/

Jiří Drbohlav – dalekohledy-drbohlav.cz

Dalekohledy Matoušek – dalekohledy.cz

ATC Přerov – atc-astro.cz

Moty Optik – moty.cz

Obrázky převzaty z wikipedie, supra-dalekohledy.cz , celestron.com a skywatchertelescope.net