1. Výbava začínajícího astronoma

Mnoho lidí si myslí, dokonce se to můžete dočíst i na některých málo informovaných webech, že každý astronom musí mít dalekohled a o nějaké další výbavě se už obvykle nemluví. Uveďme tedy celou věc na správnou míru. Začínající pozorovatel NEMUSÍ mít vůbec žádný dalekohled. Určitě však MUSÍ mít chuť pozorovat, trpělivost a několik dalších věcí, které znamenají rozdíl mezi obyčejným pohledem na oblohu a astronomickým pozorováním.

TEPLÉ OBLEČENÍ

Nenechte se mýlit ani teplou letní nocí. Bude-li vám skutečně teplo, je snadné nějakou vrstvu oblečení odložit, začne-li vám však být při pozorování zima, pravděpodobně utečete z místa dřív, než pozorování dokončíte. Několikahodinové postávání či posedávání na jednom místě i v létě vyžaduje svetr nebo dva, dlouhé kalhoty (radši teplejší), teplé ponožky a nepromokavé boty (i za jasného počasí padá rosa a při postávání v mokré trávě jsou boty velmi rychle mokré). Za chladnějšího počasí doporučujeme i čepici a rukavice. Není žádnou ostudou mít i v létě na pozorování zimní bundu. A naopak – nikdo znalý neocení „hrdinu” pozorovatele, který se vydává na noční astronomický lov jen v triku s krátkým rukávem a v sandálích.

KARIMATKA nebo SKLÁDACÍ ŽIDLIČKA či ZAHRADNÍ LEHÁTKO + deka nebo spacák

Pozorovat se pochopitelně dá i ze stoje. Budete-li se dívat po obzoru, vydržíte to možná i dost dlouho. Sledovat objekty vysoko nad vaší hlavou už ale bude mnohem méně příjemné a po chvilce vás z toho věčného zaklánění hlavy začne bolet za krkem. A po hodině postávání vás možná budou bolet také nohy. Navíc, pokud budete chtít něco zapsat nebo zakreslit, ve stoje to také nebude ono… Zahradní lehátko je téměř ideální, skládací židlička zase mnohem lépe přenosná a úplně nejjednodušší je stočit si na pozorování do batohu obyčejnou karimatku a spacák. Na naše pozorování v terénu většinou bereme karimatku, bez ní ale nikam nevyrážíme. Deka nebo spacák jsou pojistkou pro chvíli, kdy vám i přes teplé oblečení začne být zima.

BATERKA S ČERVENÝM SVĚTLEM

Lidské oko si na tmu “zvyká” asi 30 minut. Mluvíme o tzv. adaptaci na tmu, tedy o přizpůsobení. Po tak dlouhém pobytu ve tmě je pozorovatel schopen vidět mnohokrát slabší objekty než na počátku. Při přechodu ze tmy do světla však oči potřebují k adaptaci dobu nesrovnatelně kratší.Znamená to, že pokud si při pozorování potřebujete posvítit například na hodinky, do mapy nebo bloku, rozsvícením baterky byste o přizpůsobení očí na tmu okamžitě přišli a čekat další půlhodinu, než se adaptace vrátí, je dost nepraktické. Naštěstí je lidský zrak na červené světlo mnohem méně citlivý, takže posvítíme-li si tlumeným červeným světlem, o adaptaci na tmu nepřijdeme a můžeme pozorovat dál.

Baterku s červeným světlem si můžeme pořídit několika způsoby. Jako dočasné nebo nouzové opatření si můžeme upravit normální baterku – nejobyčejnější způsob, i když ne ideální, je nalakování žárovičky nebo krytu baterky červenou barvou (případně červeným lakem na nehty), překrytí krytu červeným celofánem a podobně.

Další možností je zakoupení baterky s červeným světlem. Tady je nutné podívat se, jestli nemůže docházet k nechtěnému přepnutí na bílé světlo a pokud ano, nějak tomu zabránit.

Šikovnější pozorovatelé si vyrábějí osvětlovací tělesa sami. Využívají k tomu běžně dostupné baterie a různé led diody.

Nejdůkladnější možností je pořídit si svítilnu přímo určenou k astronomickému pozorování. Ve specializovaných obchodech je můžete celkem bez potíží zakoupit. Cena však nebývá právě nízká.

Provedení svítidla je také důležité. Není příliš praktické držet v levé ruce baterku a pravou se pokoušet na kolenou něco do deníku nakreslit. Tak zvaná čelovka tento problém sice odstraní, ale pozor na oslňování kolegů, když se jejich směrem zadíváte. I červené světlo, mířící přímo do očí, umí být nepříjemné. Nejlepší možností je mít svítilnu, která se dá přidělat na nějaký stojánek, případně stativ dalekohledu (až si jej pořídíte).

HODINKY

Měly by jít přesně. Měly by být odolné vlhku. Ideální je, pokud jsou červeně podsvícené nebo umožňují zjistit čas bez toho, aby pozadí svítilo bíle. Pokud chcete využívat při pozorování čas na mobilním telefonu, neaktivujte displej, ale sviťte si na něj červeným světlem.

POMŮCKY NA ZÁPIS POZOROVÁNÍ

O pozorovacím deníku si budeme povídat později. Na vaše první pozorování postačí nelinkovaný papír na tvrdé podložce, propisovací tužka (ne inkoustové pero nebo centrofix, rozpíjí se) a obyčejná měkká tužka (nebo radši dvě). Chcete-li se pojistit proti rose, vše si vložte do igelitové tašky nebo ještě lépe do plastových desek.

Co je šikovné a často používané (a pokud budete pozorovat častěji, určitě si pořídíte):

OTOČNÁ MAPA

Možná by měla být už mezi nezbytnými pomůckami. Pokud se ale na pozorování připravíte předem, můžete se obejít i bez ní.

Otočné mapy se vyráběly a stále vyrábějí v mnoha provedeních. Jsou k sehnání ve větších knihkupectvích (v těch menších se dají po dohodě s personálem objednat), na hvězdárnách, v planetáriích a na internetu. Nejsou drahé (cca 30-50Kč) a jsou velmi šikovné, zvlášť pokud je pro vás orientace na nočním nebi zatím problémem. Jejich funkci dnes už dobře zastávají různé počítačové programy a některé stránky s astronomickou tématikou. Přesto doporučujeme aspoň jednu si pořídit. I zkušený pozorovatel ji například použije, pokud potřebuje rychle zjistit, kdy mu vyjde případně zapadne nějaký zajímavý objekt.

Všechny otočné mapy pracují na stejném principu. Po obvodu mapy jsou napsány měsíce a dny a na otočné části hodiny. Otočnou částí točíte tak dlouho, dokud proti zvolenému dni na mapě nebude hodina, ve kterou chcete pozorovat. V oválném okénku, které každá taková mapa má, se vám objeví všechny hvězdy, které byste měli v ten den a čas vidět, pokus vám v tom nebude bránit žádná budova, stromy či kopce. Mapu si pak nastavíte před sebe tak, aby k zemi směřovala značkou, která odpovídá pozorované zeměpisné straně. Znamená to tedy, že zeměpisné strany na místě pozorování musíte bezpečně znát. Ale nebojte se, není to nic těžkého a za chvíli si to dokážeme. Vraťme se ale k otočné mapě. Sever je značen na českých mapách (doufáme, že na všech) písmenkem S, východ písmenkem V, jih J a západ Z.

Dál se budeme orientovat podle jasnějších hvězd. Porovnáváme jejich polohu na nebi s nastavenou částí mapy a velmi brzy se tímto způsobem naučíte znát všechna viditelná souhvězdí a vlastní jména nejjasnějších hvězd.

Pokročilejší pozorovatelé užívají otočnou hvězdnou mapu jen zřídka, zato často využívají různé atlasy hvězd, které do detailů zobrazují jednotlivá místa hvězdné oblohy a to i s těmi velice slabými hvězdičkami a různými slabými objekty. Hvězdné atlasy, podobně jako atlasy zeměpisné, mívají větší počet stran a pokus si někdy budete takový atlas pořizovat, doporučujeme jednotlivé listy vložit do “eurodesek”, jinak vám listy zvlhnou a po několika nocích nebude takový atlas téměř k použití.

TRIEDR

Poměrně levný, skladný a šikovný nástroj nejen na první „důkladnější” astronomická pozorování. O tom, jaký triedr či hvězdářský dalekohled si na pozorování pořídit, se dočtete dále. A nebojte se, že když si jako začátečník pořídíte za pár tisícovek triedr, tak po čase, až si koupíte skutečný astronomický dalekohled, bude zahálet ve skříni. Na pozorování některých objektů je triedr, který má poměrně velké zorné pole, mnohem lepší než větší dalekohledy a také k orientaci ve hvězdném poli se hodí i pokročilejším pozorovatelům.

Pozorovací objekty, vhodné pro triedr, například sepsal Jiří Dušek ve své knize Nebeský cestopis a najdete je také na internetu, ve výborném Návodu na použití vesmíru, v kapitolce pro úplné nováčky s názvem První (ne)smělé kroky .

POZOROVACÍ DENÍK

Lépe dříve než později je dobré zavést si pozorovací deník. Jednak vám bude sloužit jako upomínka na všechna pozorování, která jste kdy, kde a za jakých podmínek udělali, ale hlavně se pro vás může stát cenným zdrojem informací, hlavně v začátcích. A později, jak bude zápisů přibývat, vám bude určitě hřát pocit z vlastních, z deníku jasně viditelných pokroků.

Jako deník slouží nejčastěji sešit s nelinkovanými listy (a podložkou) v pevných deskách. Většinou má formát A4, někteří pozorovatelé však dávají přednost skladnější A5. Ani to však není podmínkou, sami časem zjistíte, co právě vám nejlépe vyhovuje. Určitě je vhodné poznámky z místa pozorování, prováděné většinou ve vlhku a nepohodlí pořádně zpracovat doma – znamená to, brát si na pozorování buď nějaké jiné papíry či sešit „šmírák”, nebo psát zápisy z místa na jednu stranu (např. levou) a doma pak zápisy přehledně přepsat.

Co do deníku zapisovat:

• Především musí být deník nadepsaný, doplněný vaším jménem a aspoň rokem jeho založení.

Každý nový zápis má obsahovat:

• Den, datum a čas pozorování, například ve formátu PO 12.10.09; 22:30-23:30 SELČ (SELČ = středoevropský letní čas), Pokud pozorujete přes půlnoc, pak ve tvaru PO/ÚT 12.-13.10.09; 22:30-03:30 SELČ

• Místo pozorování (jméno nejbližšího města či obce, popis místa)

• Podmínky pozorování, tj. počasí, „čistota” oblohy, vlhkost vzduchu atd., včetně všech rušivých faktorů, jako jsou například sousedi, kteří si na zahradě právě zapálili obří vatru

• Použité přístroje, včetně zvětšení dalekohledů. Například zapíšete: triedr 8×35 (zvětšuje 8x),Newton 150/750, zvětšení 37x a 75x.

• Pozorované objekty, nejlépe jejich jménem (pokud ho mají) a nějakým katalogovým číslem a souhvězdím, ve kterém leží + popis objektu. Příkladem může být Velká mlhovina M42 v Orionu, difúzní mlhovina pod pásem Orionu, viditelná i pouhým okem, v triedru patrné zajímavé detaily. Při pozorování dalekohledem se zvětšením 35 jsou jasně patrné hvězdy Trapezu a vynikají další detaily mlhoviny, viz nákres. A následuje tedy kresba…

• Kresby. Nejsou nezbytné, ale jsou krásným a názorným doplňkem deníku a začínající pozorovatele učí pozornosti a smyslu pro detail. U některých pozorovatelů pak dosahuje skutečně mistrovských kvalit a stává se uměleckým dílem. Za všechny takové klenoty uvádíme alespoň jeden odkaz z domova, na stránky s kresbami Milana Blažka a jeden odkaz „z ciziny”, na stránky Jeremy Pereze.

SKLÁDACÍ STOLEK

Samozřejmě nebudete s sebou vláček několik kilometrů za město, pokud prostředkem na přesun jsou pouze vaše vlastní nohy. Pokud však máte možnost dopravit se na místo pozorování autem, nebo pokud pozorujete ze zahrady, určitě oceníte pohodlí, které stolek na papíry, mapy a další potřeby poskytuje.

SVAČINA A PITÍ

I pokud nehodláte pozorovat po celou noc, pití si s sebou berte vždy. Naše zkušenosti mluví zcela jasně ve prospěch teplého sladkého čaje v nerozbitné termosce, ale samozřejmě že postačí i plastová láhev s obyčejnou minerálkou nebo, kvůli dodávce kofeinu, coca-colou. Jako svačinka, pokud nemáte ve zvyku se po nocích nacpávat, postačí i malá sušenka nebo něco, co dodá rychle energii, jakmile začne docházet. A je samozřejmé, že věčně hladový dorost se na dlouhé ponocování vybaví daleko důkladněji, pozor však na mastné prsty od klobás, řízků a podobně ;)!

MALÝ DALEKOHLED, VĚTŠÍ DALEKOHLED, FOTOAPARÁT, NOTEBOOK a další

Tak tohle už jsou pomůcky pro ty, kteří to s astronomií myslí opravdu vážně. O dalekohledech všeho druhu se dozvíte víc v kapitolce, věnované pozorovací technice. Také pro zájemce o astrofotografii máme připravenu samostatnou kapitolku. A pokud snad časem zatoužíte po pozorování pomocí PC techniky, určitě se budete ve světě amatérských pozorovatelů už pohybovat s takovou jistotou, že rady, které bychom vám snad mohli v současnosti poskytnout zde, budou zcela zbytečné a pravděpodobně zastaralé. Vývoj právě v této oblasti jde dopředu neskutečně rychle a co je „in” letos, příští rok už padá v zapomenutí. Pokud snad opravdu potřebujete poradit, napište nám do fóra, rádi na konkrétní dotazy odpovíme.