4. Stručně o dalekohledech a nakupování

Tento článek vám prozradí, k čemu dalekohled ve skutečnosti slouží, jaké máme základní druhy dalekohledů, jaké je jejich příslušenství. Dále se dozvíte jak dalekohledy vybírat a s jakými úskalími se při jejich koupi můžete setkat. Doufám, že vám tak pomůžeme vybrat si ten správný dalekohled, který umožní zkoumat krásy noční oblohy.

Pár slov úvodem

Pro některé začátečníky končí první pohled do dalekohledu zklamáním. Slabé světlo vzdálených vesmírných objektů bohužel není lidské oko schopné vnímat barevně. Nádherné, rozmanité barvy mlhovin či galaxií vyniknou teprve až na fotografii, kde se světlo nastřádá díky dlouhým expozičním dobám fotoaparátu.

Dalším problémem je pozorování z měst či jejich blízkosti. Na přesvětlené městské obloze jsou k vidění pouze nejjasnější objekty. Za pozorováním pod lepší, tmavou oblohou je potřeba cestovat dál od měst.

Kvalitu pozorování ovlivňuje také zemská atmosféra. Ta způsobuje výrazné chvění („plavání”) obrazu, tzv. seeing. Může za něj promícháváním různě teplých vrstev vzduchu a vadí hlavně při větších zvětšeních, při pozorování planet či Měsíce. Někdy je chvění vzduchu menší, jindy větší, záleží na aktuálních pozorovacích podmínkách.

Žádnou z těchto věcí nemůžete příliš ovlivnit. Určitě však je ve vašich silách pořídit si dalekohled, který bude ukazovat krásy noční oblohy co nejlépe a dovolí vám spatřit na ní velké množství zajímavých objektů.

Dalekohledy

Astronomický dalekohled je optický přístroj, který má především za úkol shromažďovat co nejvíce světla ze vzdálených objektů. Historie dalekohledů, které se využívají k pozorování noční oblohy, sahá až do roku 1609. V tomto roce, před více než čtyřmi staletími, Galileo Galilei namířil svůj vlastnoručně vyrobený dalekohled na oblohu.

Nejdůležitější částí dalekohledu je objektiv. Podle něj rozlišujeme dva základní druhy dalekohledů. První druh, refraktory, mají jako objektiv skleněnou čočku. Druhým základním typem dalekohledů jsou reflektory, u kterých se místo čočky používají zrcadla.

Dalším důležitým optickým prvkem dalekohledu je okulár. Je to čočka (nebo soustava čoček), do které se díváme. Okulár vytváří výsledný obraz.

Nezbytnou součástí dalekohledu je stativ, na kterém dalekohled stojí, a montáž, která dovoluje dalekohled natáčet potřebným směrem. Stativy mívají tvar trojnožky a konstrukcí se od sebe příliš neliší. Montáží existuje mnoho typů, od jednoduchých až po složité, elektronicky naváděné.

Součástí dalekohledu bývá také hledáček, tj. malý pomocný dalekohled či zaměřovač, který umožní snadnější vyhledání objektu.

Refraktory

Objektiv refraktoru je obvykle tvořen více (dvěma až třemi) čočkami z různých skel. Na druhém konci dalekohledu je okulár, který vytváří výsledný obraz. Nejčastějším typem refraktorů, užívaných v astronomii, je Keplerův dalekohled. Jeho malou nevýhodou je, že obraz, který v něm vzniká, je převrácený. Na to si však astronomové snadno zvyknou, při pozorování nebeských objektů převrácený obraz nevadí.

Schéma refraktoru

Reflektory

Srdcem reflektoru je parabolické primární (tj. první neboli hlavní) zrcadlo. To soustředí a odráží svazek paprsků světla na sekundární (druhé) zrcátko, které odvádí světlo do okuláru.

Vybrousit zrcadlo je snazší a levnější, než vybrousit čočku. Čočky s větším průměrem navíc bývají těžké. V dalekohledu jsou uchyceny v přední části tubusu, a u těch opravdu velkých by docházelo k jeho deformacím vlivem jejich vlastní váhy. Z těchto důvodů jsou největší dalekohledy světa pouze zrcadlové.

Reflektory můžeme rozdělit ještě do dalších skupin. Nejčastěji se můžeme setkat s reflektorem Newtonova či Cassegrainova typu. Také zrcadlové dalekohledy převrací obraz.

Schéma dalekohledů Newtonova (1) a Cassegrainova typu (2).

Základní typy montáží

Nejjednodušším typem je montáž azimutální. Umožňuje pohyb v azimutu (otáčení doprava a doleva) a ve svislém směru. Je součástí malých levných dalekohledů. Odvozenina od azimutální je Dobsonova montáž, která se užívá u velkých amatérských dalekohledů.

Dalším, hodně používaným typem montáže je paralaktická montáž. Od azimutální se liší tím, že jedna osa je rovnoběžná se zemskou rotační osou. Díky tomu lze snadno sledovat nebeský objekt při jeho pohybu po obloze, stačí k tomu ovládat pohyb jen v jedné ose. Paralaktická montáž tak může být vybavena motorkem pro pohodlné sledování objektu a dalekohled se za objektem sám natáčí. Pro správný chod je však potřeba montáž před pozorováním přesně ustavit (pomocí polárního hledáčku).

V moderní době se můžeme setkat i s elektronicky naváděnými montážemi. Ty však patří k těm nejdražším. Můžou být jak azimutální, tak paralaktické. Součástí takové montáže je ovládací panel, který nám umožní vybrat si objekt v databázi. Poté montáž sama dalekohled na vybraný objekt zaměří.

Někteří začátečníci si koupí dalekohled s naváděnou montáží v domnění, že jim dalekohled najede na objekt i když oni sami se na obloze ještě nevyznají. Ale i u elektronicky naváděné montáže je nutná alespoň základní znalost oblohy a před pozorováním je třeba montáž správně nastavit, jinak vám ani ona zvolený objekt nenajde.

Základní druhy montáží – azimutální (1), dalekohled na Dobsonově montáži (2), paralaktická (3), dalekohled s elektronicky naváděnou montáží (4).

Podle čeho vybírat dalekohled?

Pro úplný začátek, ještě před koupí dalekohledu, je dobré se seznámit s hvězdnou oblohou, nejdříve pouhým okem. Důležité je naučit se orientaci na obloze a základní souhvězdí.

Po zvládnutí základní orientace na obloze je dobrou zkušeností pozorování s triedrem. Je to dobré cvičení při hledání různých nebeských objektů. Na trhu je k dostání spousta triedrů. Triedry jsou označeny různými čísly, např. 8×25, 10×50, 15×60 apod. To první číslo udává zvětšení daného triedru, druhé nám říká, jaký je průměr objektivu triedru v milimetrech. Čím je větší průměr objektivu, tím více světla dalekohled soustředí. To nám umožní pozorovat slabší objekty, které bychom pouhým okem nemohli vidět. Pro kochání oblohou lze použít téměř jakýkoliv triedr. Větší triedry se již nedrží dobře v ruce a je potřeba stativu. Na astronomii jsou často používané triedry 10×50. V oblibě jsou i větší, např. 15×70 či 25×100. Ale ty už jsou určeny pro vážnější zájemce o astronomii.

Dalším krokem je nákup dalekohledu. „Jaký dalekohled si mám ale koupit?” řekne si většina začátečníků. Mnoho lidí si myslí, že dobrý dalekohled je ten, který nejvíc zvětšuje. To ale není tak docela pravda. Někteří prodejci dokonce využívají této neznalosti a u malých dalekohledů používají přehnaná zvětšení jako dobrý reklamní trik. Kdo ví, kolik zklamaných pozorovatelů takto astronomie navždy ztratila…

Nejdůležitějším parametrem astronomického dalekohledu není zvětšení, ale průměr objektivu! Čím větší je průměr objektivu, tím dalekohled posbírá více světla a tím více toho na noční obloze můžete vidět. Zvětšení má až druhořadý význam. Větší zvětšení se hodí například při pozorování podrobností na povrchu planet nebo Měsíce. Menší zvětšení jsou naopak vhodná pro pozorování mlhovin či galaxií.

Maximální využitelné zvětšení je přibližně dvojnásobek průměru objektivu dalekohledu v milimetrech. Např. pro dalekohled s průměrem 100mm bude maximální využitelné zvětšení okolo 200x. Teoreticky lze do dalekohledu dát okulár, který bude poskytovat ještě větší zvětšení, ale prakticky na daném objektu nespatříte více detailů. Navíc obraz už bude velmi tmavý, málo kontrastní a obraz nepůjde již dobře zaostřit.

Dalším důležitým prvkem je stativ dalekohledu. Je potřeba, aby byl pevný a stabilní (to platí i o montážích). Pozorování s dalekohledem, u kterého se obraz třese vinou málo tuhého stativu či montáže, není snadné ani příjemné

O montážích jsme již mluvili. Azimutální se lépe ovládá a pro začínajícího pozorovatele to může být určitou výhodou. Na paralaktickou montáž je nutné si chvilku zvykat. Není to ale nijak obtížné a výhody paralaktické montáže s motorovým pohonem ocení například kreslíři a fotografové.

Výběr dalekohledu není jednoduchá záležitost. Musíte brát ohled na několik věcí zároveň. První z nich jsou finanční možnosti – kolik jste ochotni za dalekohled zaplatit. Také musíte zvážit, odkud chcete pozorovat, jestli budete pozorovat v místě bydliště, nebo zda budete s dalekohledem cestovat. Je zřejmé, že velký dalekohled je obtížnější na přepravu, malý zas nestačí na slabší objekty, zvláště ve městě s jeho světlou oblohou…

Pokud nehodláte do dalekohledu investovat příliš velkou částku, doporučuji malý refraktor o průměru 70 – 100mm na azimutální montáži. Je to vhodný začátečnický dalekohled. Při pozdějším pořízení většího dalekohledu se hodí i jako malý, lehký dalekohled na cestování. Většina zkušenějších pozorovatelů má více, než jeden dalekohled.

Malé čočkové dalekohledy na azimutálních montážích

Pokud vám nevadí větší investice a chcete větší dalekohled, bude vhodný Newtonův dalekohled na dobsonově montáži. „Dobsona” o průměru 150 – 200mm lze pořídit již od cca 5500 – 8500Kč. Na trhu jsou k dostání samozřejmě i větší průměry. Časté jsou dobsony s primárními zrcadly o průměru okolo 250 – 300mm. Existují i skládací varianty s trubkovou konstrukcí, vhodnější na přepravu.

Vedle Dobsona je možné si pořídit dalekohled na paralaktické montáži. Jsou většinou o něco dražší, než dalekohled o stejném průměru na Dobsonově montáži, ale paralaktickou montáž s pohonem využijete, chcete-li také fotografovat. Pokud se chcete jen kochat pohledem do okuláru, doporučuji spíše Dobsonovu montáž.

Máte-li dostatek financí a chtěli byste vetší pohodlí při hledání nebeských objektů, můžete si zakoupit elektronicky naváděnou montáž. Za malý dalekohled o průměru kolem 100mm zaplatíte i více, než 8000 – 10000Kč. Za tuto cenu si lze pořídit daleko větší dalekohled, avšak bez navádění.

V případě, že by jste chtěli fotit oblohu, tak na úplný začátek doporučuji fotit fotoaparátem s krátkým ohniskem, upevněný na stativu. Focení na montáži, popř. přes dalekohled už není jednoduchá, ani levná záležitost. Více o fotografování noční oblohy se dozvíte v dalším článku (na klik). Dopředu napovíme, že neexistuje univerzální dalekohled. Ne každý dalekohled je na astrofotografii vhodný. Pokud chcete koukat do okuláru a zároveň fotografovat, bude lepší mít více přístrojů.

Dva dalekohledy na Dobsonově montáží, první s pevným tubusem (1), druhý zasouvací, tzv. flex-tube (2). Newtonův dalekohled na paralaktice (3) a dalekohled s elektronicky naváděnou montáží (4).

Závěrem

Nemusíte se obávat, že si při koupi nového dalekohledu budete muset vybírat jak dalekohled, tak montáž i stativ. Zvlášť začátečníkům jsou určené kompletní sestavy a stačí si jen vybrat tu správnou. Mimo to jsou dalekohledy vybaveny hledáčkem. Dále jsou často dodávány dva základní okuláry. Okuláry lze postupem času dokoupit o další dle potřeby.

V každém případě se vyplatí kupovat dalekohled ve specializovaném obchodě, kde vám dokážou velmi dobře poradit. Zatímco v hypermarketech se s odborníky na astronomickou techniku nejspíš vůbec nesetkáte, prodejci specializovaní na astronomickou techniku jsou velmi často sami aktivními pozorovateli a na jejich zkušenosti se můžete spolehnout. Také na to, že se budou snažit, abyste se při koupi dalšího astronomického vybavení k nim rádi vraceli :-) . Seznam prodejců najdete dole pod článkem.

Velmi doporučuji nechat si při koupi dalekohledu poradit od zkušenějšího astronoma-amatéra, nebo si o koupi dalekohledu popovídat na některém astronomickém fóru. S dotazy se také můžete obracet také přímo na mě po e-mailu (mm-astro@seznam.cz).

Odkazy na prodejce dalekohledů (Česká republika)

Supra Praha – supra-dalekohledy.cz

Binox – binox.cz

Bedřich Reichmann – astrocomes.wz.cz/

Jiří Drbohlav – dalekohledy-drbohlav.cz

Dalekohledy Matoušek – dalekohledy.cz

ATC Přerov – atc-astro.cz

Moty Optik – moty.cz

Obrázky převzaty z wikipedie, supra-dalekohledy.cz , celestron.com a skywatchertelescope.net