Amatérský pozorovatel Slunce je omezen několika faktory:

• Rotací Země okolo své osy: střídání dne a noci znemožňuje nepřetržité pozorování Slunce.

• Geografickou polohou pozorovacího stanoviště: kvalita pozorování závisí na nadmořské výšce a dané klimatické situaci v místě pozorování. Velké sluneční dalekohledy bývají proto postaveny v místech s velkou nadmořskou výškou a s velmi suchým klimatem (Kanárské ostrovy, Havajské ostrovy, …)

• Dostupnou pozorovací technikou: pro velmi detailní pozorování je potřeba technika, která je obvykle mimo finanční možnosti amatérského pozorovatele.

• Časovými možnostmi pozorovatele se věnovat pozorování.

Prostřednictvím internetu lze tyto faktory eliminovat. Pozemské observatoře a amatérští astronomové pozorují Slunce z různých zeměpisných šířek. V případě nepříznivého počasí lze získat data z vysokohorských observatoří. Pokud by ani toto nestačilo, několik kosmických sond nepřetržitě Slunce sleduje.

Informace na začátek

Astronomia.zcu.cz

Astronomický server Fakulty pedagogické ZČU v Plzni zprostředkovává základní teoretické znalosti o astronomii včetně teorie o Slunci.

http://astronomia.zcu.cz

Astro.cz

Server České astronomické společnosti poskytuje informace a novinky z astronomie. Na serveru se objevují i články týkající se aktivity Slunce, slunečních sond a nových objevů. Lze zde najít aktuální snímky Slunce z družice SOHO.

http://astro.cz

http://www.astro.cz/obloha/slunce/

Kosmické sondy

Prvním krokem k vyhledání snímků Slunce je použití internetového vyhledávače. Mezi prvními vyhledanými obrázky bude nejčastěji „oranžové“ Slunce. Jedná se o snímky chromosféry pořízené družicí SOHO a SDO.

Nejvýhodnější metodou, jak neustále pozorovat Slunce bez rušivých atmosférických jevů, je vyslání kosmické družice na oběžnou dráhu Země. Mezi nejznámější patří družice SOHO a SDO.

SOHO

2. prosince 1995 byla vypuštěna sonda SOHO. Sonda je umístěna v Lagrangeově bodě L1 soustavy Slunce-Země, tato poloha umožňuje neustálé pozorování Slunce v různých oborech spektra. Snímky družicí SOHO jsou pořizovány každých 12 minut, na webovém archivu sondy se zveřejňují snímky 34krát za den. Družice snímkuje chromosféru na 4 vlnových délkách: 171, 195, 284 a 304 nm. Ve falešných barvách je Slunce modré, zelené, žluté a oranžové. SOHO snímá Slunce ve viditelném oboru a sleduje změny magnetického pole. Přístroji LASCO C2 a C3 snímá korónu.

Aktuální snímky Slunce: http://sohowww.nascom.nasa.gov/data/realtime-images.html

Archiv dat: http://sohodata.nascom.nasa.gov/cgi-bin/data_query

SDO

Sonda SDO byla vypuštěna v lednu 2010. Hlavním cílem je porozumět sluneční dynamice. Od 20. května 2010 přináší družice snímky ve velmi vysokém rozlišení 4096 x 4096. Družice je schopna snímat Slunce v intervalu 10 sekund v 10 různých vlnových délkách. Na webovém archivu jsou snímky zveřejňovány se zpožděním 90 minut v časovém intervalu 20 minut. Tím se sonda SDO stává nejlepším kandidátem na internetové pozorování Slunce. Sonda má profily na různých sociálních sítích, kde je možné sledovat novinky.

Aktuální snímky a archiv dat: http://sdo.gsfc.nasa.gov/data/

Pozemní observatoře

CESAR

Zkratka CESAR označuje Centrální Evropský Sluneční Archiv, tento archiv provozuje observatoř Kanzelhöhe v Rakousku. Na hlavní straně jsou k dispozici aktuální kresby slunečních skvrn, snímky fotosféry a chromosféry. Na stránkách je přístupný kompletní archiv pozorování.

http://cesar.kso.ac.at/

Observatoř Mt. Wilson

Observatoř Mt. Wilson se nachází USA a je známá velkou sluneční věží o průměru 4,6 m (150 stop). Na stránkách observatoře je k dispozici archiv pozorování až do roku 1917. Data z pozorování po dobu 93 let dávají dostatečné množství informací o průběhu jednotlivých slunečních cyklů.

http://www.mtwilson.edu/

http://www.astro.ucla.edu/~obs/intro.html#other pages

Amatérská pozorování

Amatérská pozorování měla a mají v pozorování Slunce velkou roli. Amatérští astronomové navazují svými menšími přístroji na dlouhodobé řady pozorování a prodlužují je. Získávají tak kvalitní data pro předpovědi slunečních cyklů.

Spaceweather.com

Server Spaceweather.com se zabývá soustavou SlunceZemě a jevy, které se v této oblasti projevují. Astrofotografové zde publikují své fotografie slunečních skvrn, protuberancí, polárních září, halových jevů.

http://www.spaceweather.com/

The Sun Today

Pro aktivního pozorovatel Slunce je tento server zajímavým přínosem informací. Jsou zde publikovány kresby fotosféry a chromosféry, přehledy relativních čísel, efemeridy Slunce, rádiová pozorování a snímky Slunce.

http://astrosurf.com/obsolar/sun.html

Astronomické fórum

Fórum o astronomii astronomů amatérů z Česka a Slovenska. Rady, pozorování, fotografie a setkání. V příslušné sekci lze diskutovat nad pozorováním Slunce.

http://www.astro-forum.cz/

Na výše uvedených odkazech najde pozorovatel nepřeberné množsví aktuálních i archivních snímků, animací a videosekvencí. Materiály lze použít k vyhodnocení a porovnání vlastních pozorování s profesionálními a amaterskými pozorování.

Příspěvek Pozorování Slunce pro začátečníky IV, SLUNCE NA INTERNETU pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Přístroje k pozorování

Chromosféra je část atmosféry Slunce ležící nad vrstvou fotosféry. Za běžných podmínek je chromosféra přesvětlena bílým světlem fotosféry. Proto je nutné při pozorování světlo z fotosféry odstínit. K odstínění fotosféry dochází při úplném zatmění Slunce. Měsíc postupně zcela zakryje disk Slunce. Po obvodu lze pozorovat červenou chromosféru a protuberance, Úplné zatmění Slunce probíhá několik málo minut a je omezeno úzkým pásem totality.

Pozorování chromosféry mimo dobu úplného zatmění Slunce umožňuje několik přístrojů. Historický prvním přístrojem je spektroskop, prvně byl použit při pozorování Slunce v roce 1868. Spektroskop propouští při určitém nastavení štěrbiny pouze světlo z chromosféry. Posunem štěrbiny lze postupně pozorovat celý disk Slunce. Dalším přístrojem je koronograf, byl vyvinut roku 1930. Simuluje úplné zatmění Slunce, kdy kovová clona zakrývá sluneční disk. Umožňuje pozorovat pouze okraj slunečního disku. Náročnost provedení se promítá ve vysoké ceně koronografu. Proto tímto přístrojem disponují hlavně hvězdárny. Vysoké náklady na cenu vynahradí velmi kvalitní obraz.

Třetím a pro pozorovatele nejpříznivějším přístrojem je chromosférický dalekohled s H-alfa filtrem. Čočkový dalekohled je vybaven speciálními filtry, které propustí pouze světlo čáry H-alfa, tj. 656,3 nm. Filtry zabraňují proniknutí tepelného záření do dalekohledu a k oku pozorovatele. V roce 2005 se na trhu objevily H-alfa dalekohledy s průměrem okolo 40 mm za přijatelnou cenou. Oblast pozorování chromosféry se otevřela širší skupině astronomů-amatérů.

Jevy v chromosféře

H-alfa dalekohledem lze pozorovat nejen děje na okraji disku (spikule, protuberance), ale děje na disku samotném (filamenty, erupce, flokulová pole, aktivní oblasti). Jevy v chromosféře navazují na děje probíhající ve fotosféře.

Flokulová pole navazují na fakulová pole z fotosféry, jsou viditelná po celém sluneční disku jako zjasněné plochy. Uvnitř některých flokulových polí můžeme pozorovat sluneční skvrny jako tmavé body. Když v aktivní oblasti dojde ke změně magnetického pole, vyzáří se energie v podobě sluneční erupce. Erupci pozorujeme jako prudké zjasnění chromosféry Slunce. Na okraji slunečního kotouče lze spatřit malé výčnělky, které se označují jako spikule.

Výtrysk hmoty ze Slunce, který je veden po magnetických indukčních čarách od Slunce se nazývá protuberance. Pojmy protuberance a filament označují stejný fyzikální jev, který je pozorovaný v různé poloze vůči slunečnímu disku. Za protuberanci se označuje oblak plazmy, který je pozorován na okraji disku. Oblak hmoty má vyšší teplotu než tmavé pozadí a září červenou barvou. Pokud je oblak hmoty pozorovaný před slunečním diskem, pak se jeví jako tmavý. Tento útvar označujeme jako filament. Jedná se o chladnější oblak, který se promítá nad teplejším povrchem.

Klasifikace protuberancí

Během postupného zkoumání tvaru a vývoje protuberancí vzniklo několik jejich klasifikací. V současné době neexistuje žádné pevné rozdělení. Osobně používám klasifikaci protuberancí, která vznikla na základě pozorování chromosféry na univerzitě v Cardiffu.

Význam pozorovacího programu

Pozorování chromosféry Slunce bylo donedávna výsadou observatoří a dalších odborných pracovišť. Odborné pozorování chromosféry spočívá ve sledování vzniku a vývoje protuberancí. Výsledky umožňují lepší fyzikální interpretaci a matematické modelování dějů probíhajících v protuberancích. Výskyt protuberancí odpovídá průběhu slunečního cyklu, rozdíly mezi maximem a minimem však nejsou tak výrazné, jako je tomu u výskytu slunečních skvrn. Pro pozorování chromosféry neexistují tak dlouhé pozorovací řady, jako v případě slunečních skvrn. O přínosu systematického pozorování aktivity chromosféry astronomy-amatéry lze polemizovat z důvodu existence družic (např. SOHO, SDO), které nepřetržitě Slunce snímkují. Chromosféra Slunce zůstává pro většinu astronomů-amatérů pouze zajímavým předmětem pozorování.

Pozorovací program sledování aktivity chromosféry

Chromosféru lze pozorovat pouze přímou metodou pomocí dalekohledu s filtrem. Metoda projekce obrazu na stínítko nelze použít, světlo procházející filtrem není dostatečně intenzivní na vytvoření obrazu. Dostupnost dalekohledů s H-alfa filtrem rozšířila základnu pozorovatelů. Bylo nutné vytvořit pozorovací program, který by sjednotil postup pozorování, aby byly výsledky objektivní.

Postup zakreslení

Postup pozorování chromosféry vychází z postupu pro pozorování fotosféry.

a) Centrování obrazu Slunce v okuláru.

b) Určení směru denního pohybu Slunce z východu směrem k západu.

c) Určení kvality obrazu Q (1 až 5; 5 – nejlepší)

d) Určení kontrastu obrazu W (1 až 4)

e) Zakreslení struktury filamentů a protuberancí, flokulová pole se zakreslí obrysem a sluneční skvrny se vyznačí tečkou odpovídající velikosti skvrny. Erupce se označí obrysem a poznámkou, že se jedná o erupci

f) Uvedení času pozorování v UT

g) Po zakreslení kresby na protokol následuje zpracování napozorovaných dat

Chromosféra se dynamicky mění, při pozorování může dojít k situaci, že se zakreslovaná struktura změní. Zakreslování se provádí v krátkém časovém intervalu (5 minut). Při zákresu složitější struktury, která je časově náročnější, je nutné uvést čas zakreslení.

Po provedení zákresu obrazu Slunce je na řadě vyplnění pozorovacího protokolu. Informace lze doplnit i zpětně, není potřeba aktuálního obrazu Slunce (datum, čas, kvalitu obrazu a pozorovacích podmínek vyplňujeme při pozorování).

Zpracování pozorování

Po zakreslení kresby následuje její zpracování. Z kresby lze vypočítat velikost a výšku protuberance, délku filamentu a hodnotu protuberančního čísla (obdoba relativního čísla pro fotosféru)

Pro začátečníka je zajímavé zaznamenávat průběh protuberancí v určitých časových úsecích (zachycení pohybu protuberance). Pokud se provádí pozorování chromosféry a fotosféry Slunce současně, lze podle kresby jednoduše porovnat, které jevy jsou společné pro obě části atmosféry.

Zdroje a odkazy:

Pozorování chromosféry – pozorovanislunce.wz.cz

Protokol pro pozorování chromosféry – protokol 125 mm

Příspěvek Pozorování Slunce pro začátečníky III, CHROMOSFÉRA pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Pozorování Slunce pro začátečníky II, ZATMĚNÍ SLUNCE

4. ledna 2011 bude z našeho území pozorovatelné částečné zatmění Slunce. Zatmění bude probíhat v dopoledních hodinách, a proto se naskýtá příležitost pozorovat tento úkaz v rámci výuky na školách. V tomto článku lze nalézt popis a princip zatmění Slunce a jednoduché metody, jak zatmění bezpečné pozorovat.

Vznik zatmění Slunce

Zatmění Slunce vzniká v okamžiku, kdy z pohledu ze Země zakryje Měsíc sluneční disk. Ke splnění této podmínky musí být Slunce, Měsíc a Země v jedné přímce. Měsíc se v době zatmění nachází ve fázi novu (k zatmění nedochází při každém novu, pouze při novu, kdy jsou Slunce, Měsíc a Země v jedné přímce).

Vznik zatmění Slunce lze přiblížit pomocí jednoduchého příkladu: projde-li při opalování na pláži mezi vámi a Sluncem jiná osoba, na vás dopadne její stín = zakryje vám Slunce, stejně jako Měsíc zakryje Slunce a vrhne stín na Zemi při skutečném zatmění.

.

Měsíc vrhá na Zemi pohybující se stín, ze kterého je zatmění pozorovatelné. Možnost pozorování zatmění Slunce záleží na poloze pozorovatele vůči vrženému stínu. Na povrch Země vrhá měsíc dva druhy stínu: plný stín a polostín.

Druhy zatmění

Rozlišujeme tři druhy zatmění Slunce.

Prvním a nejběžnějším je částečné zatmění Slunce viditelné z celé oblasti, kam je vržen stín. Rozdíl je pouze ve velikosti zakrytí slunečního disku, které se uvádí v procentech. Na okraji polostínu je zakrytí minimální, směrem ke středu polostínu procento zakrytí slunečního disku roste.

Vyvrcholením částečného zatmění, kdy zakrytí slunečního disku dosáhne 100 %, je úplné zatmění Slunce. Toto zatmění je pozorovatelné pouze z tzv. pásu totality, který je široký zhruba 270 km, po dobu maximálně 7min 35s. Při úplném zatmění Slunce dochází v místě pozorování k setmění, na obloze jsou vidět jasné hvězdy a planety. Okolo Slunce je viditelná sluneční koróna a případně protuberance.

Slunce a Měsíc mají značně rozdílné rozměry, ale pro pozorovatele na Zemi se oba objekty při promítnutí na oblohu jeví s přibližně stejným úhlovým průměrem, proto může Měsíc zakrýt celý sluneční disk. Měsíc se pohybuje po eliptické dráze okolo Země, v nejvzdálenějších bodech své dráhy má na obloze nejmenší úhlový průměr. Pokud dojde v tomto okamžiku k zatmění Slunce, Měsíc nezakryje sluneční kotouč celý, ze Slunce zůstane vidět prstenec. Toto zatmění se nazývá prstencové zatmění.

Četnost zatmění

Na Zemi dojde každý rok zhruba ke dvěma až pěti zatměním Slunce. Nejběžnějším zatměním je částečné. Viditelnost zatmění je vázána pouze na určitá místa na Zemi. Perioda výskytu úplného zatmění Slunce pro jedno pozorovací místo je v průměru 360 let, proto se za pozorováním úplného zatmění Slunce vydávají expedice pozorovatelů do nejrůznějších koutů světa. Zatmění Slunce se opakují pravidelně v cyklu zvaném Saros, který trvá přibližně 18 let a 11 dní.

Odborný přínos

Největší odborný význam mají úplná zatmění Slunce. Ze znalosti poloh Země, Slunce a Měsíce lze vypočítávat odchylky v rotaci Země. Během zatmění dochází v pásu totality k setmění a změnám teplot, vlhkosti a proudění vzduchu. Proto je zajímavé provádět během celého zatmění meteorologická měření.

Největším přínosem je studium nízké koróny Slunce. Při úplném zatmění dochází k odstínění světla ze slunečního disku Měsícem a nízká koróna, která je jinak přesvětlená, se stává pozorovatelnou.

Pozorování zatmění

Při pozorování zatmění Slunce je nutno dbát bezpečnostních podmínek a nikdy nepozorovat Slunce bez ochranných pomůcek k tomu určených (bez ochranných pomůcek lze pozorovat pouze úplné zatmění, kdy je Slunce zcela zakryto Měsícem).

Projekční metody

Promítání pomocí zrcátka – vložíme malé zrcátko do papírové obálky, v obálce prostřihneme otvor o průměru 1 cm. Zrcátkem promítáme obraz Slunce na zeď ve stínu (nejlepší možností je zeď orientovaná na sever). Vzdálenost mezi zrcátkem a zdí by měla být přibližně 5 m. Pro zvýšení kontrastu můžeme na zeď nalepit bílý papír. V průběhu celého pozorování musíme zrcátko natáčet nebo mít dostatečně dlouhý papír, na který se bude Slunce promítat, protože obraz se bude v důsledku pohybu Slunce po obloze posunovat. Tato metoda je velmi jednoduchá, postačuje pro zobrazení fáze zatmění a umožňuje pozorování pro více lidí.

Projekce pomocí papíru – v obdélníku z tvrdého papíru uděláme otvor o průměru 3,5 mm. Tímto otvorem promítáme na papír na zemi obraz Slunce. Vzdálenost papíru s otvorem a zemí by měla být 1 – 1,5 m.

Obě předchozí metody jsou založeny na principu dírkové komory. Výsledný obraz je zmenšený a stranově převrácený. Zatmění lze takto pozorovat třeba i na listech stromů (co list to jedno zobrazení zatmění) anebo promítáním pomocí cedníku na tričko.

.

Projekce dalekohledem

K promítnutí obrazu zatmění použijeme čočkový dalekohled (refraktor). Měli bychom se vyvarovat použití dalekohledů s plastovou konstrukcí, kde působením tepla hrozí zničení dalekohledu. U této metody není potřeba žádných filtrů. Dalekohled objektivem nasměrujeme na Slunce a obraz promítáme na připravenou promítací desku. Výsledný obraz je pomocí dalekohledu zvětšený. Výhodou je dalekohled vybavený montáží s pohonem (nemusíme dalekohled ručně za Sluncem posouvat). Tato metoda je vhodná pro skupinové pozorování zatmění Slunce. Při pozorování se musí dbát na to, aby se nikdo nepodíval od okuláru dalekohledu, protože hrozí poškození zraku!

.

Přímé metody

Pozorování okem

Přímý pohled na Slunce je pro oko nebezpečný a navíc tak nepříjemný, že v případě částečného zatmění bychom nebyli schopni rozeznat celý průběh úkazu. K pozorování zatmění Slunce použijeme nejlépe brýle určené pro pozorování Slunce. Jedná se o papírové brýle opatřené sluneční fólií. Lze je zakoupit na každé hvězdárně. K pozorování zatmění Slunce můžeme použít také svářečský filtr o hustotě číslo 12, 13 a 14. Pozorovat lze i přes černé okraje vyvolaného rentgenového snímku. V krajním případě lze použít kotouček z diskety (není vhodný pro delší pozorování).

Pozorování dalekohledem

Dalekohled pro přímé pozorování zatmění Slunce musí být opatřen filtrem omezujícím množství světla, které dorazí k oku pozorovatele.

Nejlevnější způsob je vyrobit si filtr ze sluneční fólie (speciální hliníková fólie o tloušťce 0,012 mm, která redukuje světlo na 0,001 %). Filtr se nasadí na objektiv dalekohledu. Filtr ze sluneční fólie je vhodný na všechny konstrukce dalekohledů. Přímé pozorování dalekohledem poskytuje zvětšený obraz v závislosti na použitém okuláru. Nevýhodou je nutnost střídání pozorovatelů u dalekohledu.

Dalším řešením je užití dalekohledu s Herschelovým hranolem či chromosférického dalekohledu, tato řešení jsou však finančně náročná a lze se s nimi setkat hlavně na hvězdárnách.

Zdroje a odkazy:

Stránka o zatmění 4. ledna 2011- astro.cz

Teorie zatmění Slunce – astronomia.zcu.cz

Zatmění Slunce – průvodce pro nejširší veřejnost – astro.zcu.cz

Článek o zatmění 4. ledna 2011 – Valašské Meziříčí

Příspěvek Pozorování Slunce pro začátečníky II, ZATMĚNÍ SLUNCE pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Každý začínající astronom se dřív nebo později setká na hvězdárně, v astronomickém kroužku nebo táboře s pozorováním Slunce. Při tomto pozorování může spatřit sluneční skvrny a další jevy pozorovatelné ve fotosféře Slunce. Pokud takového začínající astronoma zaujal pohled dalekohledem na Slunce natolik, že by se chtěl pozorování Slunce podrobněji věnovat, nalezne v tomto článku podrobnější informace.

Fotosféru je možné pozorovat pouhým okem, přímo dalekohledem, nebo projekcí přes dalekohled. Mezi pozorovatelné fotosférické útvary patří póry, sluneční skvrny, fakulová pole, granulace, okrajové ztemnění a ostrý okraj slunečního disku. O jednotlivých útvarech se můžete dočíst například na stránkách Aldebaranu. Zvídavější čtenáře pak odkazuji na stránky věnované přímo pozorování Slunce, uvedené na konci.

Sluneční skvrny jsou pozorovány 400 let, za tuto dobu byl vypracován pozorovací a zakreslovací program.

Pro začínajícího pozorovatele Slunce by bylo náročné a složité zpracovat pozorování v plném rozsahu. Pro začátečníky je nutné nejprve zvládnout dále popsané základní kroky a postupy.

Pozorování Slunce pomocí dalekohledu

K pozorování potřebujeme dalekohled, okuláry, montáž s hodinovým strojem a filtr ze sluneční fólií. Použití slunečního filtru je pro začínajícího pozorovatele nejlevnější a nejjednodušší metodou pro bezpečné pozorování Slunce. Dá se použít pro všechny konstrukce dalekohledů. Vyrobená objímka s fólií se nasazuje před objektiv dalekohledu. Pro vizuální pozorování se používá speciální hliníková fólie o tloušťce 0,012 mm, která redukuje světlo na 0,001 %. Pro fotografické účely se používá fólie s vyšší propustností.

Standardní metodou pro pozorování Slunce je metoda projekce, kdy se obraz promítá na stínítko, kde je umístěn protokol o průměru 250 mm. Při pozorování Slunce pře dalekohled s filtrem ze sluneční fólie postačuje protokol o průměru 125 mm. Při zákresu polohy skvrn přímou metodou dochází k chybě při určení přesné polohy skvrny. Zmenšením průměru protokolu se tato chyba zmenší.

Protokol se dělí na několik částí. Pro začátečníka jsou důležité pouze některé části, ve kterých vyplní potřebné údaje:

•1. Základní údaje: pozorovací číslo, pozorovatel, datum, čas (UT), místo

•2. Přístrojová sekce: přístroj, typ, parametry objektivu, zvětšení, orientace obrazu a metoda pozorování

•3. Podmínky pozorování: pozorovací podmínky, kvalita obrazu a kvalita pozorování. Pro popis pozorovacích podmínek, kvality obrazu a kvality pozorování se používá stupnice od 1 do 5.

Postup zakreslení

Zakreslení polohy a velikosti slunečních skvrn do protokolu, vyžaduje pečlivost, trpělivost a trénink. První pokusy o zakreslení slunečních skvrn nemusí odpovídat skutečnosti. Pro začínajícího pozorovatele je důležité hlavně zachytit počet skvrn a skupin. Zakreslení obrazu Slunce se provádí v několika krocích:

•1. Dalekohled se nastaví tak, aby v okuláru byl viditelný obraz Slunce.

•2. Vypne se hodinový pohon a pozoruje se pohyb Slunce v zorném poli okuláru, směr pohybu vyznačíme do protokolu.

•3. Obraz Slunce se posune do středu zorného pole a zapneme hodinový pohon. Samotný zákres útvarů fotosféry by neměl trvat než déle 10 minut, aby se neprojevila rotace Slunce. Zakreslení se provádí ostrou tužkou tvrdosti HB. Umbra skvrny se zakreslí černou barvou a penumbra obrysem. Fakulová pole se zakreslují žlutou nebo červenou pastelkou.

Základní zpracování dat

Na závěr pozorování a po zakreslení skvrn do protokolu se pokračuje zpracováním napozorovaných dat. Při zpracování v plném rozsahu se vypočítávají jednotlivé souřadnice skvrn a jejich skupin, typy skvrn, souřadnice středu slunečního disku. Začátečník polohu skvrn a jejich velikost přesně nezakreslí a výsledné hodnoty by byly ovlivněny velkou chybou. Pro začátečníka je nejdůležitější zjištění hodnoty Wolfova relativního čísla, jehož hodnoty ukazují průběh slunečního cyklu. Wolfovo číslo se vypočítá podle vzorečku R=10.g + f

kde g je počet skupin skvrn, f počet všech skvrn.Příkladem může být zpracování následujícího protokolu. Ze zákresu vyplývá, že pro toto pozorování jsou g = 2 a f = 6 (dvě oblasti skvrn, v horní je jediná skvrna v dolní oblasti je skvrn pět). V tomto případě je R = 10 . 2 + 6 = 26.

Do protokolu se ještě doplní počet fakulových polí F.

Při dlouhodobější řadě pozorování lze z hodnot Wolfova relativního čísla vytvořit graf výskytu skvrn v průběhu slunečního cyklu.

Další informace o pozorování Slunce naleznete na http://pozorovanislunce.wz.cz/

Protokol: http://pozorovanislunce.wz.cz/data/protokol/Protokol_fotosfera_125_mm.pdf

Příspěvek Pozorování Slunce pro začátečníky I, FOTOSFÉRA pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Příspěvek Den, (ne)přítel astronoma pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Na denním nebi je druhým nejnápadnějším (astronomickým) tělesem. Přestože jeho úhlový průměr je srovnatelný s průměrem Slunce, zdaleka nedosahuje jeho jasnosti. Proč tomu tak je a řadu dalších zajímavostí se dočtete například v článku Jana Gulaše Měsíc ve dne. Pro nás je důležitější, že díky tomu můžeme měsíční kotouč pozorovat bez jakýchkoliv zvláštních pomůcek a navíc z toho můžeme vytěžit pár výhod.

•1. Pozorujeme a kreslíme Měsíc

Kresby Měsíce a jeho kráterů jsou většinou těmi nejkrásnějšími astronomickými kresbami. Naučit se kreslit Měsíc chce však hodně trpělivosti a trochu cviku. Začátečníky může hned zpočátku odradit velké množství detailů, které jsou na měsíčním povrchu v dalekohledu vidět. Pokud začnete s pozorováním a kreslením Měsíce na denním nebi, bude to pro vás mít řadu výhod. První z nich je, že můžete pozorovat (kreslit) v podstatě kdekoliv, třeba při odpoledním pikniku na zahradě. Navíc na povrchu Měsíce spatříte mnohem méně podrobností a tak se rychle naučíte znát nejvýraznější útvary a tedy důležité orientační body jeho tváře. Ke kreslení pak stačí mít po ruce papír a tužku, nepotřebujete žádný zdroj umělého osvětlení a ani případný pohled do dalekohledu vás neoslní a nesníží tak vaši schopnost zakreslit pozorované detaily opravdu přesně. Pro první kresby je ale lepší zapomenout na dalekohled a jen se soustředit na tmavé a světlé oblasti měsíčního povrchu, pozorovaného očima nebo triedrem. Pokud využijete k takovému kresleníněkolik po sobě jdoucích jasných dní, získáte krásný přehled o posouváníhranice světla a stínu, tzv. TERMINÁTORU. Pro podobná pozorování je nejvhodnější buď období před první čtvrtí, kdy Měsíc vychází dopoledne a zapadá v noci, nebo doba po poslední čtvrti ve které je viditelný od pozdních nočních hodin do odpoledne. Abyste se na pozorovaném nebo dokonce kresleném Měsíci „neztratili”, používejte při pozorování některý z atlasů Měsíce nebo například výborný volně dostupný počítačový program Virtual Moon Atlas.

Foto: Martin Gembec

•2. Orientace podle Měsíce

Na denním nebi můžeme spatřit některou z jasnějších planet, tedy Mars, Venuši, Jupiter nebo Saturn. Problémem nebývá uvidět ji, ale nalézt ji. Najít na modravé obloze malý nenápadný bod je stejně těžké jako hledat pověstnou jehlu v kupce sena. Naštěstí se po podobné dráze jako planety pohybuje i Měsíc. A tak se čas od času stává, že se některá z planet nachází poblíž Měsíce a jeho srpek je pak možné využít jako záchytný bod pro hledání této planety. Ani tak to ale nebudete mít jednoduché, musíte především vědět kdy a kde hledat. Tady doporučuji počítačový program Stellarium.

Přímo ukázkovou možností je sobota 11.9., kde odpoledne prochází úzký srpek Měsíce jen asi dva zdánlivé měsíční průměry pod Venuší. Téměř přesně „pod ní” bude v 15 hodin a 15 minut.

Zvláštním případem jsou pak zákryty planety Měsícem. Právě v období, kdy je Měsíc ve fázi srpku, jsou nejkrásnější . Planeta za neosvětlenou částí Měsíce není vidět a zdá se, jako by na několik minut zmizela. K takovému úkazu je však potřeba ještě trochu víc štěstí než jen při pouhém přiblížení Měsíce k planetě.

Foto: Radek Kříček

•3. Lov na „mladý” Měsíc

Mladým Měsícem není pochopitelně myšleno žádné úplně nově vzniklé těleso na naší oběžné dráze, ale náš STARÝ dobrý Měsíc. Označení „mladý” nebo také „nový” si vysloužil tím, že se nově zrodil – objevil na našem nebi poté, co prošel novem. Měsíc v novu vychází ráno a zapadá večer. Je-li ovšem v novu, jsou slova východ a západ poněkud matoucí, protože jej pochopitelně vidět nemůžeme. Jenže už o pár (desítek) hodin později to jde. Znamená to navečer, co nejdříve po novu, vytáhnout aspoň triedr a hledat úzký měsíční srpek nad západním horizontem, případně se o totéž pokusit nad ránem na východě.

Lov na mladý (starý) Měsíc pořádá také celá řada astrofotografů a rozhodně to není jen zábava pro astronomické nováčky – malý důkaz na závěr.

Foto: Martin Gembec (originály zde)

Příspěvek Měsíc pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

V tomto článku se stručně seznámíme se základními jevy, které můžeme pozorovat ve sluneční fotosféře a se základními způsoby pozorování Slunce.

Co můžeme pozorovat ve sluneční fotosféře ?

Slunce je velmi vhodným objektem pro amatérská astronomická pozorování, ale ne vždy si to astronom-amatér uvědomuje. Astronom amatér má jedinečnou možnost sledovat procesy na povrchu naší nejbližší hvězdy. Z celé atmosféry Slunce lze jednoduchými metodami pozorovat sluneční fotosféru. Ve sluneční fotosféře můžeme pozorovat nejznámější fotosférické jevy:

Sluneční skvrny

Jedná se o temná (chladnější) místa ve fotosféře Slunce, která se vyskytují v oblastech silných lokálních magnetických polí. Jejich velikost a tvar jsou různé. Nejčastěji se vyskytují ve skupinách. Větší skvrny se skládají z tmavého jádra (umbra) a světlejšího polostínu (penumbra). Skvrny nacházíme na sluneční kouli v oblastech mezi 40° heliografické šířky (tzv. královské pásy). Životnost skvrn se pohybuje od několika hodin až po několik týdnů.

Póry

Jedná se o malé temné body, které můžeme pozorovat za dobrých pozorovacích podmínek zejména v centrální oblasti disku. Každá sluneční skvrna začíná svoji existenci jako pór, ale ne z každého póru musí vzniknout skvrna. Při určování relativního čísla sluneční činnosti póry mezi skvrny nepočítáme.

Granulace

Pozorovatelná za příznivých podmínek jako “zrnitost” na celém slunečním disku. Jedná se o vrcholy konvektivních proudů, které vystupují z nitra Slunce až k povrchu. Podle toho, zda je granulace viditelná, hodnotíme pozorovací podmínky.

Fakulová pole

Nejlépe pozorovatelná u okrajů slunečního disku. Zpravidla obklopují skupiny skvrn, můžeme je však pozorovat i v oblastech beze skvrn. Samotná fakulová pole signalizují buď budoucí skvrnovou aktivitu, nebo jsou pozůstatkem již proběhlé skvrnové aktivity.

Způsoby pozorování Slunce

Pozorování pouhým okem

První doklady o tomto způsobu pozorování máme z roku 350 před n.l. V čínských kronikách se objevují záznamy o pozorování skvrn pouhým okem od roku 28 před n.l. Pozorovat Slunce tímto způsobem lze kdykoliv v průběhu jasného dne za pomoci vhodného filtru (např. svářečské sklo č. 12), výsledky pozorování pak zaznamenáváme do jednoduchého protokolu, který by měl obsahovat:

- pozorovací místo,

- datum a čas pozorování,

- typ filtru,

- pozorovací podmínky a viditelnost skvrn

Teleskopická pozorování

Do této skupiny pozorování řadíme přímá pozorování, pozorování metodou projekce a pozorování uskutečněná za pomoci CCD kamer nebo pozorování fotografická.

Přímá pozorování

Dalekohled je opatřen vhodným filtrem, který je umístněn před objektivem dalekohledu (umístnění filtru za okulárem není vhodné z hlediska bezpečnosti). Přímé pozorování lze dále rozdělit do dvou skupin a to na přímé pozorování se zakreslováním (pozorovatel co nejvěrněji zakresluje skvrny na povrchu Slunce) a na přímé pozorování bez zakreslování. Přímým pozorováním lze určovat relativní číslo slunečních skvrn, nehodí se však pro určování souřadnic skvrn.

Pozorování metodou projekce

Jedná se o nejjednodušší a nejbezpečnější způsob pozorování. Obraz Slunce promítáme dalekohledem na projekční desku, velikost obrazu Slunce je většinou 25 cm. Přednost této metody spočívá v možnosti graficky zaznamenat jednotlivé fotosférické jevy a umožňuje určování poloh skvrn s dostatečnou přesností. Dalekohled pro zakreslování metodou projekce musí být umístněn na paralaktické montáži a, pokud je to možné, musí být vybaven pohonem. Vzhledem k tomu, že zdánlivý průměr Slunce se během roku mění, je potřeba mít možnost měnit vzdálenost projekční desky od okuláru dalekohledu tak, aby obraz Slunce odpovídal průměru 25 cm.

Fotografická pozorování

Pro většinu amatérských pozorovatelů hůře dostupná metoda, zejména pro svoji finanční náročnost. Fotografická pozorování se vyznačují přesností, proto se používají pro odborné účely (přesné určování poloh skvrn, sledování vlastního pohybu skvrn apod.). Jako fotografický materiál se používají filmy o nízké citlivosti, vzhledem k cenám fotografického materiálu je klasická fotografie nahrazována pozorováním za pomoci CCD kamer a záznamem na videokazetu nebo digitalizací na PC.

Příspěvek Co můžeme pozorovat ve sluneční fotosféře? pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost