Měsíc

Na denním nebi je druhým nejnápadnějším (astronomickým) tělesem. Přestože jeho úhlový průměr je srovnatelný s průměrem Slunce, zdaleka nedosahuje jeho jasnosti. Proč tomu tak je a řadu dalších zajímavostí se dočtete například v článku Jana Gulaše Měsíc ve dne. Pro nás je důležitější, že díky tomu můžeme měsíční kotouč pozorovat bez jakýchkoliv zvláštních pomůcek a navíc z toho můžeme vytěžit pár výhod.

•1. Pozorujeme a kreslíme Měsíc

Kresby Měsíce a jeho kráterů jsou většinou těmi nejkrásnějšími astronomickými kresbami. Naučit se kreslit Měsíc chce však hodně trpělivosti a trochu cviku. Začátečníky může hned zpočátku odradit velké množství detailů, které jsou na měsíčním povrchu v dalekohledu vidět. Pokud začnete s pozorováním a kreslením Měsíce na denním nebi, bude to pro vás mít řadu výhod. První z nich je, že můžete pozorovat (kreslit) v podstatě kdekoliv, třeba při odpoledním pikniku na zahradě. Navíc na povrchu Měsíce spatříte mnohem méně podrobností a tak se rychle naučíte znát nejvýraznější útvary a tedy důležité orientační body jeho tváře. Ke kreslení pak stačí mít po ruce papír a tužku, nepotřebujete žádný zdroj umělého osvětlení a ani případný pohled do dalekohledu vás neoslní a nesníží tak vaši schopnost zakreslit pozorované detaily opravdu přesně. Pro první kresby je ale lepší zapomenout na dalekohled a jen se soustředit na tmavé a světlé oblasti měsíčního povrchu, pozorovaného očima nebo triedrem. Pokud využijete k takovému kresleníněkolik po sobě jdoucích jasných dní, získáte krásný přehled o posouváníhranice světla a stínu, tzv. TERMINÁTORU. Pro podobná pozorování je nejvhodnější buď období před první čtvrtí, kdy Měsíc vychází dopoledne a zapadá v noci, nebo doba po poslední čtvrti ve které je viditelný od pozdních nočních hodin do odpoledne. Abyste se na pozorovaném nebo dokonce kresleném Měsíci „neztratili”, používejte při pozorování některý z atlasů Měsíce nebo například výborný volně dostupný počítačový program Virtual Moon Atlas.

Foto: Martin Gembec

•2. Orientace podle Měsíce

Na denním nebi můžeme spatřit některou z jasnějších planet, tedy Mars, Venuši, Jupiter nebo Saturn. Problémem nebývá uvidět ji, ale nalézt ji. Najít na modravé obloze malý nenápadný bod je stejně těžké jako hledat pověstnou jehlu v kupce sena. Naštěstí se po podobné dráze jako planety pohybuje i Měsíc. A tak se čas od času stává, že se některá z planet nachází poblíž Měsíce a jeho srpek je pak možné využít jako záchytný bod pro hledání této planety. Ani tak to ale nebudete mít jednoduché, musíte především vědět kdy a kde hledat. Tady doporučuji počítačový program Stellarium.

Přímo ukázkovou možností je sobota 11.9., kde odpoledne prochází úzký srpek Měsíce jen asi dva zdánlivé měsíční průměry pod Venuší. Téměř přesně „pod ní” bude v 15 hodin a 15 minut.

Zvláštním případem jsou pak zákryty planety Měsícem. Právě v období, kdy je Měsíc ve fázi srpku, jsou nejkrásnější . Planeta za neosvětlenou částí Měsíce není vidět a zdá se, jako by na několik minut zmizela. K takovému úkazu je však potřeba ještě trochu víc štěstí než jen při pouhém přiblížení Měsíce k planetě.

Foto: Radek Kříček

•3. Lov na „mladý” Měsíc

Mladým Měsícem není pochopitelně myšleno žádné úplně nově vzniklé těleso na naší oběžné dráze, ale náš STARÝ dobrý Měsíc. Označení „mladý” nebo také „nový” si vysloužil tím, že se nově zrodil – objevil na našem nebi poté, co prošel novem. Měsíc v novu vychází ráno a zapadá večer. Je-li ovšem v novu, jsou slova východ a západ poněkud matoucí, protože jej pochopitelně vidět nemůžeme. Jenže už o pár (desítek) hodin později to jde. Znamená to navečer, co nejdříve po novu, vytáhnout aspoň triedr a hledat úzký měsíční srpek nad západním horizontem, případně se o totéž pokusit nad ránem na východě.

Lov na mladý (starý) Měsíc pořádá také celá řada astrofotografů a rozhodně to není jen zábava pro astronomické nováčky – malý důkaz na závěr.

Foto: Martin Gembec (originály zde)