Příspěvek Sekce pro děti a mládež e od 1.1.2021 zrušena pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Není snadné po mnoha letech změnit místo tábora a tak loňskou výměnu Říček za Zdobnici provázely pochopitelné obavy: jaké bude ubytování, jestli se všichni bez problémů vejdeme do herny a do pokojů, jestli bude vyhovovat kuchyně, zda najdeme v okolí dostatek hracích míst a místo na pozorování, jestli si padneme „do noty“ se správci chalupy a tak dále. Naštěstí se ukázalo, že všechny obavy byly zbytečné. Chalupa je prostorná, herna velká, pokojů dost a míst na hraní a pozorování vedle chalupy a v její blízkosti hned několik.  K tomu naprosté soukromí a velmi vstřícný přístup paní Novákové, která chalupu pronajímá.  Navíc to byla právě ona, kdo nám zprostředkoval kontakt na redaktora ČT a my si tak mohli užít svých „15 minut slávy“ (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/1874768-perseidy-sledovali-i-astronomove-v-orlickych-horach ). Pro roky příští bude tedy základnou Vesmírné odysey Zdobnice v Orlických horách, chata Hradečanka.

V letošním roce proběhne tábor z organizačních důvodů v nezvyklém termínu, od 15. do 29. července.  Není to na astronomický tábor právě ideální doba, noci jsou o poznání kratší než v srpnu a pravá astronomická tma nastává jen na pár hodin kolem půlnoci. Pro jednou se s tím ale musíme smířit. V dalších letech se však budeme držet osvědčeného srpnového termínu.

Námět na celotáborovou hru jsme si tentokrát vypůjčili z románu Richarda Funka Soudní řízení na Epsí. Obvykle se naše tábory jmenují stejně jako román, ze kterého jsme CTH čerpali, jak ale sami uznáte, soudní řízení se pro název tábora hodí pramálo. Přitom samotný román má velmi neotřelý, svižný a napínavý děj, pro sci-fi celotáborovku jako stvořený.  Využili jsme proto určité popularity hvězdy Epsilon Eridani, ke které je děj románu vázán. K ní se naše vesmírná loď plná zvídavých astronautů vydá, zde se odehraje dobrodružství, ve kterém půjde o vztahy mezi lidstvem a velmi inteligentními a velmi nedůvěřivými obyvateli planety Epsí.

    O tom, co je další náplní tábora, píšu každý rok. Pojďme to tentokrát zkusit jinak, místo výčtu naších aktivit vás provedu typickým táborovým dnem, jedním z těch, které se nějak takto odehrály:

• Budíček v 8:00, snídaně v 8:15, do 8:45 jídlo a pak ranní hygiena, do 9:00 úklid pokojů.
• 9:00 do 10:00 kosmo blok – Standa má prezentaci v power pointu. Jeho podmanivý výklad (je to náš odborník na kosmonautiku!) chytne každého. Pak je čas na dotazy a krátkou přestávku.
• 10:15-10:45 hra Kosmodromy – sraz před chatou, hraje se ne louce u chaty. Táborníci hned zužitkují, co se právě od Standy dozvěděli, ale zároveň se trochu proběhnou. Než se vrátí, už mají připravenou svačinku.

• V 11:10 zazní pokyn: “Připravit na bojovku! Jdeme hrát do horního lesa. Vemte si pevnou obuv, dlouhé kalhoty, tričko s krátkým rukávem+ mikinu, jeden z týmu musí mít papír a tužku a všichni musí mít šátky. Nezapomeňte na pití. Sraz před chatou za 10 minut!´´   Hrají se Zlatokopové a Liščí ocásky. Hlavní organizátorkou a ošetřovatelkou škrábanců je Katka. Plánované dvě hodiny se maličko protáhnou, takže když se rozdováděná banda dětí, praktikantů a vedoucích vrací do chaty, naoko z kuchyně hartusí Ondra, „že ty knedlíky tedy přihřívat nebude“. Pak si všichni (až na výjimky, které nejedí nikdy skoro nic) intenzívně nacpávají bříška, protože energie je tu opravdu třeba.

• 14:45-15:15 polední klid. Někteří klimbají, jiní lehce lumpačí, někteří si čtou, další telefonují rodičům… Vedoucí, kteří byli s dětmi v lese, popadají dech, ti, kteří  zůstali dopoledne v chatě, jedou na nákup, nebo chystají odpolední hru.

• 15:15 – pokoje obíhá rychlý posel (dítko, které jsme namátkou odchytli) a hlásá a) konec poledního klidu,  b) všichni za 10 minut v herně, s sebou zápisníky a tužky… Jakmile se všichni sejdou, začne astro blok. Pokročilé astronomy si Věra odvádí do malé herny. Začátečníků se ujímá Tomáš. Ti zdatnější v si krátce zopakují „staré známé věci“ a pak si řeknou něco nového, nováčci s Tomášem zatím pilují základní orientaci na noční obloze. Po 40 minutách namáhání mozkových závitů se všichni scházíme před chatou, abychom se vzpamatovali u melounových hodů- odpolední svačiny (meloun se v chatě jíst nedá, pokud se nechcete všude lepit).  Po svačině Věra rozdá papíry a tužky – je tu astrotest. Každý píše sám za sebe, výsledky se sčítají jednotlivým týmům dohromady. Těm méně zdatným pisatelům trochu pomáhají vedoucí. Než dopíše i ten poslední, je už téměř 5 hodin. Vyhlašujeme malé volno.

• 17:15, ideální čas na stavbu přistávacího modulu. Slova a činu se ujímá Honza. Týmy mají 45 minut na nákup materiálu (za pomyslných 30 korun) a stavbu takového modulu, se kterým jejich vejconaut bezpečně přistane. Pak už jde do tuhého a vejconauti jsou jeden po druhém vypouštěni na přistávací dráhu. Platí jediné: kdo přežije, vyhraje.

• 18:00, krátká pauza, pak sraz v herně. Je jasno, večer se bude pozorovat. Zopakují se pokyny pro správné pozorování. „Všichni vědí, jak vypadá správný zápis pozorování?“ Všichni souhlasně mručí. Až do večeře si pak v herně pouštíme Závody v dobývání vesmíru.

• 19:10, toasty a čaj. Příval „přidavačů“ se nedá zastavit. Nakonec dochází sýr a hned nato i toustový chleba. „Kdo má ještě hlad, může si vzít na stole v jídelně ještě vánočku!“ hlásí Ondra. O tu se však kupodivu  nikdo nepere… Těsně před osmou hodinou je jídelna konečně prázdná. Necháváme děti půl hodiny v klidu, pak je svoláváme do herny. Dělíme je na týmy k jednotlivým dalekohledům, rozdáváme pozorovací úkoly. V srpnu se stmívá až kolem deváté, máme tedy dost času na přípravu techniky. Sraz je ve ¾ na devět před chalupou, všichni musí mít karimatky, pozorovací deníky, tužky a červené baterky buď vlastní, nebo naše, půjčené. Jdeme na louku před chatou.

• 21:20 – konečně jsme všichni na pozorovacím místě. Tma ještě není dokonalá, ale k základní orientaci na obloze už stačí. Opakujeme si znalost prvních vyšlých hvězd a postupně, jak obloha tmavne, přidáváme další. Podmínky na pozorování nejsou úplně ideální, sem tam nám hvězdy mizí za mraky, většina nebe je ale čistá. Skupiny jdou k dalekohledům a začíná honba za pozorovacími úkoly. Čas se pomalu sune k 23. hodině. Pozornost některých dětí už opadla, pár jich už odešlo do chaty spát. Obloha se víc a víc zatahuje. Troubíme na ústup. Vyhlašujeme na 23:30 večerku a oznamujeme, že zítřejší budíček je v 8:30. Balíme techniku, sbíráme zapomenuté věci. V chatě organizujeme přesuny dětí mezi koupelnami a pokoji a pár minut po půl dvanácté  je v chalupě konečně klid. Vedoucí si ještě řeknou pár organizačních věcí a krátce po půlnoci jsme v říši snů už úplně všichni…

Zbývá už jen dodat, že tábor je vhodný pro zvídavé děti od 10 do 15 let. Na předchozích zkušenostech s astronomií a kosmonautikou vůbec nezáleží. Pokud mají o tábor zájem děti mladší, je dobré nám napsat nebo zavolat – měli jsme na táboře i sedmi a osmileté děti a nebyl s nimi žádný problém. Rozhodující je samostatnost a schopnost alespoň trochu číst a psát.  Táborová družstva jsou věkově smíšená a mnohdy jsou ti malí pro družstvo výhodou.   Pro mládež nad 15 let máme připraven paralelní seminář VO-SA  (Vesmírná odysea-Space Academy) s  odbornějším programem a pouze dobrovolnou účastí ve hrách.   Pro účast na táboře není nutné žádné speciální vybavení, některé děti si však s sebou svůj vlastní dalekohled vozí.

Na závěr tedy shrňme základní informace o letošním astronomickém táboře ve Zdobnici:

2017: Vesmírná odysea – Epsilon Eridani

Místo tábora:    Chata Hradečanka, Zdobnice v Orlických horách

Termín:    15.7.-29.7.2017

Cena:    4 300,-

Doprava: vlastní

Věk účastníků:  děti od 10 do15 let (případně mladší) a mládež nad 15 let (VO-SA)

Počet míst:  24                                                               Volných míst: 8

Přihlášky:  ZÁVAZNÁ-PŘIHLÁŠKA 2017 ;  ZÁVAZNÁ-PŘIHLÁŠKA VOSA 2017

Kontaktní osoba:        Věra Bartáková, hlavní vedoucí

email: bartakova(a)astro.cz, telefon: 737 826 352

Pokud vás ještě něco k táboru zajímá, rádi vám odpovíme!

Konkrétní a podrobné informace zasíláme všem táborníkům poté, co obdržíme jejich přihlášku.

2.2.2017,  Věra Bartáková

Odkazy:

http://astromladez.rajce.idnes.cz/2016_Vesmirna_odysea_-_SPIN/ http://vesmirnaodysea.rajce.idnes.cz/VO_2015_Duna/#DSC04548.jpg http://astromladez.rajce.idnes.cz/2012_Vesmirna_odysea_-_start/#DSC00310.jpg https://www.facebook.com/astronomiepromladez/ https://www.facebook.com/vesmirna.odysea/

Příspěvek 2017: Vesmírná odysea – Epsilon Eridani pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Počasí nám přálo, skoro celý týden nebyl na obloze ani mráček, což se značně promítlo na našem denním i nočním programu. Program celého tábora byl velmi nabitý, začátky kosmonautiky dětem skvěle přiblížil čtyřdílný seriál Závody v dobývání vesmíru, ale ani astronomie nezůstala pozadu, a proto děti čekala série mnoha přednášek od historie astronomie až po exoplanety , které stručně shrnuli to základní, co by každý začínajičí astronom měl vědět. Došlo i k tématu světelného znečištění a určitým zpestřením bylo promítání fotek z astronoomie a kosmonautiky ve 3D.

Součástí tábora byly i venkovní hry, kde jsme se všichni skvěle vyblbli a odreagovali. Nutno říci, že děti byli rozděleny do třech týmu, které mezi sebou v těchto hrách soupeřily, ale  žádná nevraživost zde nepanovala, spíše jsme s potěšením shledali, že si týmy mezi sebou pomáhaly. Trochu s podivem byla nejoblíbenější hra vybíjená, kde se mnozí vyřádili, jak fyzicky tak hlasově.           Táborák patří neodmyslitelně ke každému správnému táboru, a tak ani my jsme ho nemohli vynechat, opekli jsme si buřty a do toho nám krásně hrála  Daniele Ernestová na přičnou flétnu.

I v takto nabitém programu jsme si našli čas na celodenní výlet do Orlických hor. Podívali jsme se do podzemí prvorepublikového československého opevnění a na rozhlednu na Anenském vrchu, kde jsme měli velký výhled do okolí. Přestože jsme ušli nemalí počet kiklometrů, navíc v obtížném terenu, na dětech to večer nebylo skoro vůbec poznat a po večeři byli všichni čilí jako rybičky a my mohli pokračovat dále v programu.

Každý astronomm, ať už teoretik nebo praktik, by se měl alespoń částečně orientovat na obloze, proto jsme nemohli vynechat ani pozorování noční oblohy. Hned první den, jen co jsme se seznámili, vyrazili jsme na nedalekou louku, abychom si prohlédli krásu noční oblohy . Ukázali jsme si polárku, plus nějaká ta základní souhvězdí a jelikož jsme sebou přinesli  dva menší dalekohledy, mohli jsme si prohlídnout i vzdálené objekty Mesesirova katalogu, jako například galaxii v Andromedě či kulovou hvězdokupu  v Herkulovi nebo i „Chi a Ha“ v Perseu. Další noční pozorování proběhla velice podobně s tím rozdílem, že jsme dětem ukázali další souhvězdí   a hlavně tím, že vedoucí Zbyšek vzal s sebou svůj velký dalekohled, se kterým bylo možno spatřit  mnohem víc dalších objektů nebo ty samé, ale ve větším zvětšení, což je samozřejmě už o něčem jiném.  Při posledním nočním pozorování byla pro zájemce možnost přespat venku, takzvaně pod širákem. Noc byla jasná a hlavně teplá, takže ranní rosa nás vůbec nepotrápila, jen mohlo být  absolutní  bezvětří, jinak by to byla takřka dokonalá noc.

Nakonci tábora proběhlo vyhodnocení družstev, a my jsme se všichni vraceli domu nabytí mnoha novými zážitky.

Autor článku: Jan Kadlec

Příspěvek A-K tábor 2011 – začátečníci pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Ubytování v Chalupě Polesí bylo kouzelné – chalupa byla nedávno zrekonstruovaná a všechno v ní voní dřevem.  Protože nás bylo tak málo, využívali jsme jen jednu z obou kluboven. Hned v prvních dnech, kdy to vypadalo, že se někteří jedinci neobejdou bez televize, Katka vyndala z ovladače baterky a po zbytek pobytu jsme z veškerého vybavení klubovny využívali už jen dataprojektor a elektronické šipky.

Naše kuchařinka Kája zapadla do táborové party jako by s námi jezdila odjakživa. Vařila výborně, jídla bylo dostatek a pod jejíma šikovnýma rukama se zdálo, že v kuchyni i při počtu 17 strávníků skoro není co dělat. Jen nádobí našim službám trochu dělalo problémy a po některých  dvojicích zůstávala v kuchyni malá  potopa.

Bohatě jsme si užívali her, bloků kosmonautiky a astronomie i nočního pozorování. Velké věkové rozdíly dětí a nerovné složení obou „soupeřících“ týmů se ukázaly jako naprosto nedůležité. Zato technika nás trochu zlobila a Adamův dalekohled se nám nepovedlo seřídit  za celou dobu tábora. Také nám citelně chybělo druhé laserové ukazovátko. Proto z připravených soutěžních pozorování nakonec nebylo nic a my se museli spokojit s tradičními pozorovatelskými cíly . I ty však stály za to a ulovených objektů bylo dost. Do přípravy odborné části programu se zapojili i starší kluci, kteří na A-K táboře byli podruhé nebo potřetí. Standa-Bobr se velmi dobře ujal několika kosmo programů, Honza Kadlec, který dělal praktikanta u začátečníků v nedalekém Ski klubu, zaskočil na Expedici Mars a Katka- praktikantka si vzala na paškál život v kosmu.

Kromě Honzy  k nám zavítaly i další návštěvy. Jednou se na nás přišel podívat Zbyšek se svým kosmo-povídáním, velice pěkný program o Marsu měl Mirek Pospíšil z Kosmoklubu. Bezesporu nejváženější návštěvou byl spisovatel Pavel Toufar doprovázený Michalem Václavíkem z České kosmické kanceláře. Jejich povídání se protáhlo dlouho do noci a do konce vydrželi jen ti starší.

Počasí nám přálo až moc a tak jsme se před poledními parny chodili schovat do lesa k potoku, kde pod rukama našich astronomů a kosmonautů vznikala kaskáda hrází všech tvarů a velikostí. Nebyly to ale jediné konstruktérské práce, které pánové zvládli. Po vzoru Magratheanů jsme se pustili i do výstavby planet. Stavba naší planetární stezky začala vlastně už den před plánovaným výletem. Jeden tým přepočítával do vhodně zvoleného měřítka velikosti budoucích modelů planet Sluneční soustavy, druhý tým podle druhého měřítka vzdálenosti, do kterých modely umístíme. Výlet vycházel na dnešní líné děti docela dlouhý, ale protože se nikdo proti 24 kilometrům naplánované trasy nebouřil, bylo rozhodnuto. Slunce o průměru 2 metry jsme sestavili nedaleko chaty jen jako kruh ze šišek a do něj jsme ze stejného stavebního materiálu složili nápis Slunce. Byl to náš jediný „2D“ model. Všechny planety jsme pak tvořili z přírodnin. Za Merkur posloužila jeřabina, Venuše byla malý kulatý kamínek, Zemi jsme uplácali z bláta atd. Větší planety jsme smotávali z větviček, slámy a listí. Nejtvrdším oříškem bylo zajistit Saturnovy prstence tak, aby držely v úrovni pomyslného rovníku, ale delší větvičky  nakonec úkol zvládly. Stejně jako naši dálkoplazi zvládli celou trasu. Poslední kilometry se zdály být posledními v životě některých dětí, jen jsme ale dorazili do chalupy, únava jako zázrakem opadla ze všech a večer nebylo po nějakých následcích náročného fyzického výkonu ani stopy.

Dvanáct  dní uteklo jako voda, čas, ačkoliv jsme s ním neplýtvali, nám jako vždy chyběl. Tradiční dotazník na konci tábora tentokrát sestavil Vojta a ačkoliv byl jeho tvůrce jiný než v minulosti, výsledky byly skoro stejné – všechno se líbilo, všeho bylo málo (kromě jídla), skoro všichni se chtějí vrátit za rok. V mnoha případech se děti dožadovaly Borise a delšího tábora…

Pokud vám k mému vyprávění chybí fotografické důkazy, nemohu vám bohužel žádné pořádné poskytnout. Na chalupě se mi nějakým záhadným způsobem ztratila šňůra na stahování fotek a po návratu z tábora moje snahy stáhnout fotky přes čtečky karet různých lidiček vedly nakonec k poškození karty. Přes veškerou snahu se data z ní nepodařilo zachránit. Zbylo nám jen několik fotek ze začátku tábora…

V současné době jsou v plném proudu přípravy dalšího tábora a tentokrát už zcela v jiném duchu. Nebudu prozrazovat vše, ale Borise a Honzy se táborníci určitě tentokrát dočkají…

Příspěvek A-K tábor 2011 – pokročilí pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Jak se nám v Úpici líbilo? Asi nejlépe to dokazuje fakt, že se oba kluci chtějí do Úpice vracet  jako řádní expedičníci. A to se ne všechno vydařilo. Například počasí – v týdnu, po který jsme v Úpici pobývali, střídavě pršelo a bylo „jen“ zataženo, sluníčko vykouklo jen občas a dlouho se nezdrželo. Jasná noční obloha byla jen zbožným přáním. Pozorovali jsme jednou a to krátkou dobu mezi setměním a zatažením oblohy, tj. necelé dvě hodiny. O dopoledním zpracovávání pozorování nemohlo být  řeči a tak se zamračené až deštivé dny táhly. Na programu byly sice přednášky, ty jsou ale v prvním týdnu převážně o  základech astronomie, které kluci znají už z našich táborů a z knížek. Nebyly takové ale všechny a tak jsme se i v tomto prvním týdnu dozvěděli a naučili leccos nového. Navíc jsme se dočkali i několika „zvaných hostů“, tj. takových přednášek, se kterými na Expedici jezdí profesionální astronomové, mnohdy velice známé a populární osobnosti astronomického světa. Pro tyto přednášky je určen hlavně druhý expediční týden, takže my jsme o většinu z nich přišli. O to víc si vážíme těch několika, které jsme vyslechli – od Pavla Gabzdyla z brněnské hvězdárny, doktora Grygara, kterého určitě nikomu představovat nemusím a profesora Petra Kulhánka z ČVUT Praha.

Ačkoliv se sluníčko ukazovalo jen zřídka, podařilo se nám několikrát změřit jeho výšku sextantem a pod Sajriho vedením jsme se dopracovali i k následnému určení naší polohy. Dozvěděli jsme se neuvěřitelné věci, například že měříme z bažin kdesi za Špindlerovým Mlýnem a podobně…

Hodně povedeným  doplňkem Expedice byly popolední experimenty, při kterých se například měřila radioaktivita, modelovaly impaktní krátery v mouce, pitvaly oči atd.

Za pochvalu stojí také snažení kuchařek, které v polních podmínkách vařily na jedničku.

Expediční atmosféru jsme za ten týden stihli ochutnat dostatečně a i když jsme se z praktické astronomie nenaučili kromě měření sextantem nic nového, víme jak úpické expedice probíhají a můžeme o nich aspoň trochu zasvěceně poreferovat. Samozřejmě že ne všechno bylo dokonalé, to ale není nic.  Z vlastní zkušenosti už můžeme říct, že ani tvrdohlavé, astronomům nepřející počasí nedokáže těch 14 letních dnů zkazit a pro zvídavé dušičky se tu i za ztížených podmínek najde dost zábavy i poučení.  A také, že všechno špatné jednou skončí – dva dny po našem odjezdu se nebe vyjasnilo a v druhém týdnu si expedičníci užili pozorování dosyta…

Příspěvek Jak jsme byli v Úpici pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Lidová hvězdárna v Prostějově je hlavní organizátor a letos se kromě prostějovských gymnázií, SOŠ průmyslové a SOU strojního také poprvé zúčastnila Sekce pro děti a mládež České astronomické společnosti. Návštěvníci z řad žáků prostějovských škol si mohli vyzkoušet osmisměrky a doplňovačky s astronomickou tématikou a získat podrobnější informace o činnosti sekce. Také mohli pomocí speciálního dalekohledu bezpečně pozorovat Slunce.

Příspěvek Věda v ulicích 2011 pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

O akci byl velký zájem a tak se odpoledne ve čtvrtek v areálu hvězdárny sešlo celkem 16 mladých „astronomů“. Tentokrát výrazně převažovaly dívky, na programu to však nic nezměnilo. Většina dětí byla z blízkého okolí, což je pochopitelné, ale cestu dlouhou více než 360 km na druhou Noc na hvězdárně podnikli i dva mládenci ze severních Čech.

Po ubytování a prohlídce celé hvězdárny přišla na řadu první ze dvou „přednášek“ o meziplanetárních objektech. V této části se mluvilo  o meteoroidech, meteorech, bolidech a meteoritech, v druhé půlce bloku jsme si pak vzali „do parády“ komety. K výkladu pochopitelně patřilo velké množství zajímavých obrázků. Nových informací v tomto bloku děti získaly opravdu hodně a tak byla vyhlášena delší přestávka na odreagování a svačinku. Po ní se pokračovalo velice živým programem zaměřeným na orientaci na noční obloze. Jakmile se setmělo, šli jsme nově získané poznatky vyzkoušet do kopule. Tady jsme se štěrbinou pokoušeli najít nějaká ta souhvězdí a dalekohledem jsme pozorovali Jupiter a několik půvabných mlhovin a hvězdokup. Naše pozorování však bylo násilně přerušeno jakousi vyděšenou pracovnicí NASA, která za námi do kopule přiběhla s naléhavou žádostí o pomoc. V areálu hvězdárny přistál létající talíř a mezi stromy a budovami se tam ukrývalo několik mimozemšťanů. Někteří byli hodní, jiní zlí… Asi tušíte, že takto byla uvedena noční dobrodružná hra, při které se naši malí svěřenci vyběhali a vyřádili do sytosti. Vyhodnocení hry pak proběhlo v přednáškovém sále. O dalším pozorování připravenými přenosnými dalekohledy jsem si mohli nechat zdát. Obloha, která se před naší návštěvou kopule jako zázrakem rozjasnila, byla teď už zase beznadějně zatažená.

Poměrně brzy se všechny děti vydaly na kutě do ubytovny. Je pravda, že čas už pokročil a pro ty nejmenší „astronomy“ bylo zážitků na jedno odpoledne až až… O to dříve se druhý den vstávalo. V půl osmé vzbudila první „ranní ptáčata“ ostatní a tak po snídani a hygieně zbylo před hlavním programem ještě dost času na další pozorování v kopuli. Tentokrát jsme se dívali na bledý srpek Měsíce na modravém nebi. Páteční program však především patřil pokusům. Testovalo se například složení barev, kterými jsou plněné fixy. Bezesporu největší úspěch však měla výroba barevného slizu – i ti největší neposedové tentokrát pracovali ze všech sil, míchali, hnětli a tvarovali hmotu, div jim prstíky neupadly. Jen nevím, jestli je pak doma rodiče za jejich výrobek pochválili…

Ochota, s jakou se nás na Hvězdárně ve Valašském Meziříčí „ujali“, byla překvapivá a milá, program, který pro nás připravili, výborný. Za obojí upřímně děkujeme. Podle zájmu o pokračování akce se dá soudit, že nikdo z první valašské Noci na hvězdárně rozčarovaný nebyl. Takže snad někdy brzy na viděnou ve Valašském Meziříčí a snad nám napodruhé vyjde i počasí!

Fotografie: Petr Trnka

Další fotografie najdete v galerii.

Příspěvek Jaká byla Noc na hvězdárně ve Valaškém Meziříčí? pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Jizerské hory bývají s nadsázkou označovány za nočník Evropy. V letošním opravdu mokrém květnu toho astronomové zatím moc nenapozorovali. S Astronomickým dnem na Jizerce, naplánovaným na sobotu 22.5., to tedy vypadalo dost špatně.

Předpovědi počasí opakovaly stále dokola slova oblačnost, přeháňky a někdy bylo slyšet i slovo bouřka. Ještě v pátek dopoledne zalévaly ulice našich měst časté prudké lijáky a nejeden z nás uvažoval o tom, jestli bude možné o víkendu aspoň na chvíli vytáhnout dalekohled pod noční oblohu. O tom, že bychom na Jizerku nejeli, však nikdo z nás neuvažoval.

Naše cesta na Jizerku začala v pátek odpoledne. V Kořenově jsme se ubytovali v rodinném penzionu Chata Říp – byla to dobrá volba, po celou dobu jsme tam byli jako ve vatičce, určitě se do Šnyclovny vrátíme.

Kolem osmé hodiny jsme se vydali na malý astronomický průzkum nejbližšího okolí. Nejprve jsme vytáhli na parkoviště před penzion dalekohled a pozorovali na světlém nebi Měsíc. Když se setmělo a začalo se opět zatahovat, uklidili jsme Newtona, vyšli kousek nad penzion a zkoumali tmavnoucí nebe očima. Byla to trochu detektivka – snažili jsme se v dírách mezi mraky zahlédnout nějaké hvězdy, přiřadit je k souhvězdí a pak hledat další díry a v nich další hvězdy. Dařilo se nám to asi hodinu, pak se zatáhlo úplně a my měli po jakémkoliv pozorování. Jak to tak ale bývá, ani ne hodinu poté, co jsme pozorování vzdali, se nebe vyjasnilo…

Sobotní dopoledne jsme pojali turisticky a vyšlápli si na Štěpánku, vzdálenou od penzionu asi 3 kilometry. Vrátili jsme se kolem poledne jen pro auto a výbavu pro noční pozorování a vyrazili na Jizerku. Od Kořenova je vzdálená 8 km, ale cesta je dobře značená a tak jsme dorazili se velkou časovou rezervou. Auto jsme nechali na parkovišti u osady a dál šlapali asi 2 kilometry pěšky, až k bývalé sklárně, dnes předělané na sportovní halu. Před ní už bylo několik dalekohledů nejrůznějších velikostí a konstrukcí. U nich se střídali první návštěvníci a sledovali sluneční protuberance, skvrny na Slunci, Venuši a Měsíc. Hned vedle byly pro hladové návštěvníky dva stánky s občerstvením, které jsme také prověřili.

V samotné Sklárně byly na blížící se přednášky připravené lavice a promítací plátno. V zadní části haly si zájemci mohli u stánku koupit některé knížky s astronomickou tematikou, nebo vzít propagační letáky, obrázky astronomických objektů a starší čísla Astropisů.

Program oficiálně začal ve dvě hodiny slavnostním odhalením jedné ze sedmi informačních tabulí, věnovaných Jizerské oblasti tmavé oblohy. Pokud si je chcete všechny prohlédnout, nemusíte kvůli tomu jezdit do Jizerských hor, všechny najdete na stráncehttp://www.izera-darksky.eu/ . Po několika úvodních větách Pavla Suchana se plátna a slavnostního slova ujal pan doktor Jiří Grygar, zcela určitě nejváženější host celého dne.

Následovala přednáška mgr. Martina Gembece, věnovaná právě ochraně tmavé oblohy. Po ní na hodinu a půl sál patřil Jiřímu Grygarovi. Na jeho přednášku se musely přidávat lavice, přesto část posluchačů postávala vzadu a po stranách sálu. Dotazy na konci byly pěkné, na jejich autorech byla vidět určitá míra znalostí a velký zájem. Třetí a poslední přednáška se věnovala astrofotografii. Téma bylo svěřeno našemu přednímu astrofotografovi, panu inženýru Martinu Myslivcovi.

Po přednáškové části programu zbýval poslední, ale časově neomezený bod: pozorování. Počasí si s námi dál zahrávalo, sluníčko vykukovalo mezi mraky čím dál méně, chvílemi vydatně pršelo a zdálo se, že z pozorování objektů krásně tmavého nebe nebude nic. Než se setmělo, většina účastníku dne se šla občerstvit do tepla a sucha místních restaurací.

Po deváté hodině se začalo pomalu stmívat. Nebe rozhodně nebylo jasné, ale oblačnost měla sem tam trhliny a tak se astronomové i návštěvníci vrhli k dalekohledům. Pozorovalo se přibližně dvě hodiny metodou „teď je dírou v mracích vidět Saturn, teď už zase ne” a podobně. Přesto jsme my i návštěvníci několik objektů viděli. Během celého Astronomického dne to bylo Slunce, Venuše, Měsíc, Saturn, Prstencová mlhovina v Lyře, mlhovina Činka v Lištičce, kulová hvězdokupa M13 v Herkulovi a dvojhvězda Albireo v Labuti. Možná si říkáte, že to není nic závratného, ale za podmínek, které nám tvrdohlavé počasí tentokrát nabízelo, to není špatný výsledek.

Kolem jedenácté se obloha zatáhla téměř dokonale a tak jsme začali balit. Čekala nás ještě cesta se všemi zavazadly zpět k autu na parkovišti a pak do penzionu. Náročný, ale povedený Astronomický den na Jizerce skončil. Další podobná akce se má konat na podzim, my už se těšíme a věříme, že počasí bude rozumnější.

Autorem fotografií jsou Jiří Hobl a Iva Macourková. Další fotografie z Astronomického dne na Jizerce najdete například zde.

Příspěvek Mokrý Astronomický den na Jizerce 2010 pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Naše oficiálně první Noc na hvězdárně začala podle plánu společným obědem na terase restaurace Pod košem. Než nám donesli objednaná jídla, stali se z našich mladých hvězdářů „kosmonauti ve výcviku”: zkoušeli, co zvládnou na kolotočích, houpačkách a dalších atrakcích místního hřiště.

Po obědě jsme se vydali do města. Prošli jsme místy, která mají vztah k osobě barona Artura Krause. Nejprve jsme se zastavili u budovy, ve které v roce 1912 tento úžasný pán vybudoval úplně první veřejnou hvězdárnu v Čechách. Poznámky k tomu, co Petr vyprávěl, si dělal jenom ten nejmladší účastník pardubické Noci na hvězdárně, sedmiletý Honzík. Pak jsme se zastavili u rodného domu Artura Krause. Ten nám poskytl i neplánované osvěžení: do dlažby zabudovaná fontána kluky na notnou chvíli zabavila a lehce zmáčela. Další cesta vedla k pardubickému divadlu, postavenému převážně z příspěvků Artura Krause, a pak k zámku, kde měl Artur Kraus první pozorovatelnu. Po krátké přírodovědné pauze v parčíku jsme vrátili na hvězdárnu. Sluníčko pálilo, na nebi ani mráček, program mohl začít. Po krátké astronomické rozcvičce ve formě puzzle-skládanky jsme se vydali do kopule. Petr dětem ukázal primární zrcadlo toho největšího dalekohledu. Aňas, který je členem místního astronomického kroužku, pak nastavil dalekohled tak, abychom mohli pozorovat. Nejprve se pozorovaly sluneční skvrny projekční metodou, pak jsme se zaměřili na Venuši. Petr prokládal obě pozorování krátkým výkladem. Po Venuši jsme se vrátili zpět ke sluníčku a v dalekohledu s H-alfa filtrem jsme sledovali vývoj sluneční protuberance. Podle očekávání právě toto pozorování děti „chytilo”. O žebřík se pozorovatelé téměř přetahovali. Nechyběly ani snahy vše napozorované zakreslit. Zvlášť od těch nejmladších to bylo nečekané a milé.

Po krátké svačince jsme si zahráli na kosmonauty. Malými modely raket na vzduchový pohon jsme se snažili přistát – trefit do modelu Marsu. Netrefil se nikdo (inu, piloti-nováčci…), nejblíž k Marsu a tedy na první místo se dostala jediná přítomná dívka, Katka.

Nastala chvíle pro experimenty. Konečně se mohlo k Newtonově kolébce, o kterou děti jevily zájem od prvních okamžiků. Po Petrově demonstraci se na ni vrhli ostatní a zkoušeli co dokáže tak vehementně, že Petr každou chvíli rozmotával závěsy jednotlivých kuliček. Stejně atraktivní zábavou pro naše hosty byly hrátky s magnetickými kuličkami a kreslení magnety na speciální fólii.

Odpoledne se pomalu překulilo v podvečer. Ještě stále bylo velmi teplo a tak jsme se přesunuli na terasu. Tam jsme si chvíli povídali o znameních zvěrokruhu a o zvířetníkových souhvězdích. Názornými pomůckami nám byly kovové symboly souhvězdí a otočná mapa oblohy. Na terase jsme také začali s odléváním modelů Marsu a Měsíce a Petr také na malém modelu sopky předvedl, jak to vypadá, když se probudí. Dušan neodolal a naši malou sopečnou erupci natočil na mobilní telefon.

Nad Pardubice se nasunula oblačnost a ochladilo se. Vrátili jsme se do klubovny a zkontrolovali na internetu počasí. Nevypadalo to nadějně. Pokračovali jsme s odléváním sádrových modelů v klubovně a Petr začal s povídáním o meteoritech a o vltavínech a dalších tektitech. Z ruky do ruky přitom putovaly skuteční zástupci těchto zvláštních kamenů, spojených s kosmem o trochu více než obyčejné pozemské horniny. Pak jsme vyráběli elektřinu z vody – nevyrobili jsme jí právě nejvíc, ale na rozsvícení malé led žárovičky to stačilo.

Průběžně jsme kontrolovali nebe, ale to se nechtělo umoudřit. Pustili jsme se tedy do doplňovačky. Tu s malou nápovědou nakonec zvládli úplně všichni, i ti nejmenší.

Setmělo se a venku začalo mírně pršet. Bylo jasné, že z pozorování nebude nic. Prvním bodem náhradního programu byla „bojovka”. Naše týmy se dostaly na planetu natolik vzdálenou od mateřské hvězdy, že musely používat vlastní zdroje světla (baterku), aby aspoň něco viděly. Jejich úkolem bylo najít na planetě 10 záhadných znaků, které tam zanechali cizí návštěvníci, co nejvěrněji je překreslit na papír a donést obrázky „na základnu”. Symboly tvořila jakási podivně známá/neznámá souhvězdí. Ukázalo se, že až na jeden případ jsou to naše souhvězdí, ve kterých si však mimozemšťané spojili jednotlivé hvězdy úplně jinak, než jsme zvyklí. Nejlepším hledačem byla opět Katka, Aňas a Péťa zase správně poznali, jaké souhvězdí se za některými obrazci skrývá. S úkolem se ale (až na jednu výjimku) poprali všichni skvěle.

Pohled na hvězdnou oblohu nám pro tento večer nahradil program Stellarium. Podívali jsme se na nejznámější souhvězdí a vysvětlili si, jak je celá obloha rozdělena. Prošli jsme několikrát kolem dokola ekliptiku a zvířetníková souhvězdí, o kterých jsme mluvili už odpoledne na terase. Mluvili jsme také o souhvězdích, která nikdy nezapadají a hledali Polárku. Dostali jsme se i k názorné ukázce toho, jak se pohled na nebe v průběhu staletí a tisíciletí mění a zjistili jsme, která hvězda bude za 14 000 ležet nad severním pólem. První unavení hvězdáři během „promítání” zalezli do spacáků a usnuli. Nebylo divu. Než jsme si se Stellariem dostatečně vyhráli, čas se přehoupl přes půlnoc. Naposled jsme šli na terasu zkontrolovat nebe. Bohužel se nic nezměnilo, hvězdy se ani v jednu hodinu ráno neukázaly. Jen neradi odcházeli i poslední vytrvalci rozbalovat spacáky a ukládat se ke spánku…

V neděli někteří vstávali kolem desáté. Pak jsme snídali, balili, vymýšleli doplňovačky, tajenky, kreslili souhvězdí a podobně se astronomicky bavili. Sečetli jsme body ze všech soutěží a vyhlásili vítěze. První místo získala Katka, druhý byl Péťa, o třetí místo se rozdělili Dušan a Honzík. Malé ceny a certifikát z hvězdárny dostali všichni. Na každého čekal také jeden sádrový odlitek a pokyny, jak ho doma dotvořit. Opět jsme chodili na terasu kontrolovat Slunce – v pohotovosti byl malý dalekohled se sluneční fólií. Marně. Slunce se dál schovávalo za mraky a my jsme se žádného dalšího pozorování slunečních skvrn a protuberancí nedočkali. Než jsme odešli na oběd, ještě jsme si pustili 24 let starý, ale moc hezký dokument z astronomického tábora v Guntramovicích, dílko dětí z tehdejších novojičínských astronomických kroužků pana Trnky. Reakce našich dětí dokazovaly, že by je k účasti na podobné akci ani v dnešní době nebylo těžké přemluvit.

V poledne jsme znovu usedli v restauraci Pod košem a obědem jsme vyčerpali i poslední „bod programu”. Nezbylo nám než se vrátit na hvězdárnu pro věci, nakoupit pár suvenýrů, rozloučit se a jechat domů.

První akce Sekce pro děti a mládež, Noc na hvězdárně v Pardubicích, skončila. Až na počasí se povedlo úplně všechno, co jsme chtěli. Účastníci byli skvělí, jak ti větší, tak astronomický potěr. Myslím, že si těch 24 astronomických hodin užili všichni a snad se s námi příště vydají i na jiná místa a jiné akce.

Za výbornou organizaci a bohatý program si Petr Komárek zaslouží velkou pochvalu a poděkování.Také děkujeme vedení Domu dětí a mládeže Delta za to, že nám umožnilo akci na Hvězdárně barona Artura Krause uspořádat.

Příspěvek Slunečný den, podmračená noc pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

O víkendu z 8.10. do 10.10. jsme si zajeli do Ondřejova. Připojili jsme se k akci Czech Hartley Watch a zajeli si do této Mekky českých astronomů pozorovat komety, meteory, ale i jiné objekty. Jako pozorovací základna nám sloužilo fotbalové hřiště v areálu Astronomického ústavu. Páteční noc tam trávilo celkem 7 pozorovatelů, v sobotu se na část noci přidali ještě další dva. Ačkoliv jsme si pozorovatelské úkoly rozdělili, nikdo ve skutečnosti o nic nepřišel. Kometu (komety), meteory, mlhoviny, galaxie a hvězdokupy pozorovali všichni.

V pátek nám počasí moc nepřálo, i když po předchozí několikadenní inverzi bylo i nebe protkané cirry dostatečným pozorovatelským cílem. A ačkoliv někteří pozorovatelé meteorů usnuli dřív, než plánovali, přeci jen se něco napozorovat podařilo. Hlavně „kometáři“ se snažili…

Sobotní noc začala podobně jako ta páteční cárovitou oblačností. Meteorologické modely však slibovaly úplné vyjasnění a nespletly se. Po půlnoci bylo nebe jak vymetené a pozorovací podmínky byly téměř ideální. Počet spících pozorovatelů klesl tentokrát na minimum (jeden člověk), ostatní pilně pozorovali několik hodin a Cassi s KaoSem vydrželi až do svítání. Na kontě máme skutečnou přehršel deep sky objektů, odhady několika komet (KaoS 4, Cassi 3, Míla 1), asi třicítku zakreslených meteorů (data čekají na zpracování) a samozřejmě Jupiter. K ránu, těsně před svítáním, jsme dokonce pozorovali i zodiakální světlo.

Naše návštěva Ondřejova ale nebyla jen o pozorování. Hned v pátek proběhla exkurze u 2m dalekohledu, v sobotu dopoledne jsme si udělali procházku areálem ústavu – za slunečného počasí a v barvách podzimu je to zvlášť působivý zážitek. Už téměř tradiční je naše návštěva ondřejovské pizzerie, na kterou vyšel tentokrát sobotní oběd. Odpoledne jsme stihli i exkurzi u 65cm dalekohledu, při které jsme se podívali i do „velína“.

Neděle už byla jen zpracovávací, balicí a uklízecí. Po poledni jsme náš dočasný domov opustili. Víkend se moc povedl a na podzimní návštěvu Ondřejova budeme vzpomínat jen v dobrém. Další naše akce, určená širšímu okruhu lidí, se v Ondřejově bude konat na jaře. Měla by se zde odehrát v pořadí již třetí Noc na hvězdárně…

Pozorovací kampaň komety 103P/Hartley2 (2010), vyhlášená Czech Hartley Watch, právě vrcholí.V současnosti je kometa jasnější než 6 magnitud a dá se najít triedrem či malým dalekohledem. Nečekejte však žádnou vlasatici s dlouhým ohonem, spíš mlhavý obláček. Protože je ale skutečně jasných komet jako šafránu, stojí Hartley 2 za pozornost nejen zapáleným astroamatérům. Pro její hledání můžete použít třeba tuto mapku. Zhruba do 20.10. by kometa měla ještě zjasňovat – bohužel se do pozorování bude plést svým jasem přibývající Měsíc. S pozorováním tedy neváhejte a využijte současného krásného počasí a brzkého západu Měsíce. Šťastný lov!

Příspěvek Komety a meteory v Ondřejově pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost