Jak jsme byli v Úpici

Letní astronomická expedice Úpice  má  docela dlouhou tradici a jen málokdo z těch, kteří astronomii propadli, o ní nikdy neslyšel. Každoročně se do areálu Hvězdárny v Úpici sjedou mladí lidé, aby 14 dní bydleli ve stanech, poslouchali přednášky, pozorovali nebe a bavili se. Určena je mládeži od 15 let a to je právě ten problém.  Nás Úpice lákala už dlouho, jenže naší omladině většinou ještě 15 let není.  S rozumnými lidmi se ale vždycky dá domluvit a tak jsme se na část expedice přeci jen dostali. Organizace naší návštěvy probíhala na poslední chvíli a tak se nakonec stalo, že se mnou do Úpice cestovali jen dva patnáctiletí kluci,  kteří by se bývali mohli na Expedici přihlásit normální cestou.

Jak se nám v Úpici líbilo? Asi nejlépe to dokazuje fakt, že se oba kluci chtějí do Úpice vracet  jako řádní expedičníci. A to se ne všechno vydařilo. Například počasí – v týdnu, po který jsme v Úpici pobývali, střídavě pršelo a bylo „jen“ zataženo, sluníčko vykouklo jen občas a dlouho se nezdrželo. Jasná noční obloha byla jen zbožným přáním. Pozorovali jsme jednou a to krátkou dobu mezi setměním a zatažením oblohy, tj. necelé dvě hodiny. O dopoledním zpracovávání pozorování nemohlo být  řeči a tak se zamračené až deštivé dny táhly. Na programu byly sice přednášky, ty jsou ale v prvním týdnu převážně o  základech astronomie, které kluci znají už z našich táborů a z knížek. Nebyly takové ale všechny a tak jsme se i v tomto prvním týdnu dozvěděli a naučili leccos nového. Navíc jsme se dočkali i několika „zvaných hostů“, tj. takových přednášek, se kterými na Expedici jezdí profesionální astronomové, mnohdy velice známé a populární osobnosti astronomického světa. Pro tyto přednášky je určen hlavně druhý expediční týden, takže my jsme o většinu z nich přišli. O to víc si vážíme těch několika, které jsme vyslechli – od Pavla Gabzdyla z brněnské hvězdárny, doktora Grygara, kterého určitě nikomu představovat nemusím a profesora Petra Kulhánka z ČVUT Praha.

Ačkoliv se sluníčko ukazovalo jen zřídka, podařilo se nám několikrát změřit jeho výšku sextantem a pod Sajriho vedením jsme se dopracovali i k následnému určení naší polohy. Dozvěděli jsme se neuvěřitelné věci, například že měříme z bažin kdesi za Špindlerovým Mlýnem a podobně…

Hodně povedeným  doplňkem Expedice byly popolední experimenty, při kterých se například měřila radioaktivita, modelovaly impaktní krátery v mouce, pitvaly oči atd.

Za pochvalu stojí také snažení kuchařek, které v polních podmínkách vařily na jedničku.

Expediční atmosféru jsme za ten týden stihli ochutnat dostatečně a i když jsme se z praktické astronomie nenaučili kromě měření sextantem nic nového, víme jak úpické expedice probíhají a můžeme o nich aspoň trochu zasvěceně poreferovat. Samozřejmě že ne všechno bylo dokonalé, to ale není nic.  Z vlastní zkušenosti už můžeme říct, že ani tvrdohlavé, astronomům nepřející počasí nedokáže těch 14 letních dnů zkazit a pro zvídavé dušičky se tu i za ztížených podmínek najde dost zábavy i poučení.  A také, že všechno špatné jednou skončí – dva dny po našem odjezdu se nebe vyjasnilo a v druhém týdnu si expedičníci užili pozorování dosyta…

Tweet