A-K tábor 2011 – pokročilí

Když se něco dělá poprvé, nebývá to snadné. Zajistit  dostatečný počet dětí, vhodné ubytování a kuchařku pro pokročilé A-K táborníky byly nesnadné úkoly a dlouho nás trápily. Nakonec jsme museli s lítostí odříct účast dvěma osvědčeným a oblíbeným vedoucím, Gulimu a Borisovi, protože na 13 dětí opravdu nemohou být 4 vedoucí a jedna praktikantka k tomu. Musím dodat, že po obou se našim táborovým navrátilcům hodně stýskalo. Naštěstí to byl jediný nedostatek, na který jsme si nakonec mohli na táboře stěžovat.

Ubytování v Chalupě Polesí bylo kouzelné – chalupa byla nedávno zrekonstruovaná a všechno v ní voní dřevem.  Protože nás bylo tak málo, využívali jsme jen jednu z obou kluboven. Hned v prvních dnech, kdy to vypadalo, že se někteří jedinci neobejdou bez televize, Katka vyndala z ovladače baterky a po zbytek pobytu jsme z veškerého vybavení klubovny využívali už jen dataprojektor a elektronické šipky.

Naše kuchařinka Kája zapadla do táborové party jako by s námi jezdila odjakživa. Vařila výborně, jídla bylo dostatek a pod jejíma šikovnýma rukama se zdálo, že v kuchyni i při počtu 17 strávníků skoro není co dělat. Jen nádobí našim službám trochu dělalo problémy a po některých  dvojicích zůstávala v kuchyni malá  potopa.

Bohatě jsme si užívali her, bloků kosmonautiky a astronomie i nočního pozorování. Velké věkové rozdíly dětí a nerovné složení obou „soupeřících“ týmů se ukázaly jako naprosto nedůležité. Zato technika nás trochu zlobila a Adamův dalekohled se nám nepovedlo seřídit  za celou dobu tábora. Také nám citelně chybělo druhé laserové ukazovátko. Proto z připravených soutěžních pozorování nakonec nebylo nic a my se museli spokojit s tradičními pozorovatelskými cíly . I ty však stály za to a ulovených objektů bylo dost. Do přípravy odborné části programu se zapojili i starší kluci, kteří na A-K táboře byli podruhé nebo potřetí. Standa-Bobr se velmi dobře ujal několika kosmo programů, Honza Kadlec, který dělal praktikanta u začátečníků v nedalekém Ski klubu, zaskočil na Expedici Mars a Katka- praktikantka si vzala na paškál život v kosmu.

Kromě Honzy  k nám zavítaly i další návštěvy. Jednou se na nás přišel podívat Zbyšek se svým kosmo-povídáním, velice pěkný program o Marsu měl Mirek Pospíšil z Kosmoklubu. Bezesporu nejváženější návštěvou byl spisovatel Pavel Toufar doprovázený Michalem Václavíkem z České kosmické kanceláře. Jejich povídání se protáhlo dlouho do noci a do konce vydrželi jen ti starší.

Počasí nám přálo až moc a tak jsme se před poledními parny chodili schovat do lesa k potoku, kde pod rukama našich astronomů a kosmonautů vznikala kaskáda hrází všech tvarů a velikostí. Nebyly to ale jediné konstruktérské práce, které pánové zvládli. Po vzoru Magratheanů jsme se pustili i do výstavby planet. Stavba naší planetární stezky začala vlastně už den před plánovaným výletem. Jeden tým přepočítával do vhodně zvoleného měřítka velikosti budoucích modelů planet Sluneční soustavy, druhý tým podle druhého měřítka vzdálenosti, do kterých modely umístíme. Výlet vycházel na dnešní líné děti docela dlouhý, ale protože se nikdo proti 24 kilometrům naplánované trasy nebouřil, bylo rozhodnuto. Slunce o průměru 2 metry jsme sestavili nedaleko chaty jen jako kruh ze šišek a do něj jsme ze stejného stavebního materiálu složili nápis Slunce. Byl to náš jediný „2D“ model. Všechny planety jsme pak tvořili z přírodnin. Za Merkur posloužila jeřabina, Venuše byla malý kulatý kamínek, Zemi jsme uplácali z bláta atd. Větší planety jsme smotávali z větviček, slámy a listí. Nejtvrdším oříškem bylo zajistit Saturnovy prstence tak, aby držely v úrovni pomyslného rovníku, ale delší větvičky  nakonec úkol zvládly. Stejně jako naši dálkoplazi zvládli celou trasu. Poslední kilometry se zdály být posledními v životě některých dětí, jen jsme ale dorazili do chalupy, únava jako zázrakem opadla ze všech a večer nebylo po nějakých následcích náročného fyzického výkonu ani stopy.

Dvanáct  dní uteklo jako voda, čas, ačkoliv jsme s ním neplýtvali, nám jako vždy chyběl. Tradiční dotazník na konci tábora tentokrát sestavil Vojta a ačkoliv byl jeho tvůrce jiný než v minulosti, výsledky byly skoro stejné – všechno se líbilo, všeho bylo málo (kromě jídla), skoro všichni se chtějí vrátit za rok. V mnoha případech se děti dožadovaly Borise a delšího tábora…

Pokud vám k mému vyprávění chybí fotografické důkazy, nemohu vám bohužel žádné pořádné poskytnout. Na chalupě se mi nějakým záhadným způsobem ztratila šňůra na stahování fotek a po návratu z tábora moje snahy stáhnout fotky přes čtečky karet různých lidiček vedly nakonec k poškození karty. Přes veškerou snahu se data z ní nepodařilo zachránit. Zbylo nám jen několik fotek ze začátku tábora…

V současné době jsou v plném proudu přípravy dalšího tábora a tentokrát už zcela v jiném duchu. Nebudu prozrazovat vše, ale Borise a Honzy se táborníci určitě tentokrát dočkají…

Tweet