Příspěvek Sekce pro děti a mládež e od 1.1.2021 zrušena pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Hvězdáren je k dnešnímu dni 52 a zobrazují se veřejné i soukromé objekty, které je možné navštívit. Některé mají pravidelnou otevírací dobu, zbytek by mělo být možné navštívit po dohodě. 10 českých planetárií zase nabídne zajímavé pořady ze zahraniční i místní produkce, často s využitím nejmodernější promítací techniky.

Oblasti tmavé oblohy můžete navštívit na vlastní pěst kdykoli a nebo si počkat na některou akci pro veřejnost, které se zde pravidelně konají. Tyto akce bývají spojeny s nezapomenutelným pozorováním na kvalitní tmavé obloze.

Pokud byste toužili strávit s astronomií intenzivní týden či dva, pak si vyberte z nabídky devíti astronomických táborů. Především tento seznam se ale rok od roku liší, a proto se snadno může stát, že některé probíhající astronomické tábory v mapě nenaleznete. Doporučujeme tedy prohledat i další informační kanály.

Seznam cílů v mapě rozhodně není vyčerpávající! Astronomii se můžete věnovat mnoha způsoby. Časem by v mapě mohly přibýt astronomické spolky nebo kroužky. Populární je také Astronomická olympiáda, letos v ČR přibyla i nová soutěž, Astronomický korespondenční seminář.
Závěrem vám přejeme mnoho pěkných zážitků s astronomií. Ať už k jejich vyhledávání budete používat právě naši mapu, nebo jiné prostředky.

Příspěvek Hledejte astronomy interaktivně! pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Příspěvek Hvězdný poslíček pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Příspěvek Hvězdný poslíček pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Příspěvek Hvězdný poslíček pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Příspěvek Hvězdný poslíček pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

„Věřím, že tento národ si může vytyčit za cíl přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na

Tato slova, pronesená 25. května roku 1961 J.F.Kennedym, se brzy stala skutečností. Přes všechny obtíže stanuli dva členové lunárního modulu Eagle na povrchu Měsíce.

Aktivně se program Apollo začal rozvíjet po letu prvního člověka, Jurije Gagarina, do vesmíru. Důvodem byla snaha předehnat Rusko v měsíčním závodu. Hned se začali navrhovat koncepce lodí, lunárních modulů atd…

Koncepce misí

Byly navrženy 4 varianty

1. Přímý let (Direct Ascent) — loď poletí k Měsíci jako celek, přístane na Měsíci a při návratu použije návratovou část

2. Setkání na oběžné dráze Země (Earth Orbit Rendezvous) – počítalo se s vynesením částí kosmické lodi pomocí několika raket a jejich smontováním na oběžné dráze

3. Setkání na povrchu Měsíce (Lunar Surface Rendezvous) –  první nosná raketa vynese loď se zásobami paliva, která přistane na Měsíci. Astronauti přiletí za ní a přečerpané palivo použijí pro návrat

4. Setkání na oběžné dráze Měsíce (Lunar Orbit Rendezvous) – jedna loď vynese LM a loď na oběžnou dráhu k Měsíci, LM přistane, poté se spojí s lodí a vrátí se na Zem

Nakonec byla vybrána poslední varianta.

Kosmická loď Apollo

Od počátku se předpokládalo, že to bude loď s tříčlennou posádkou, se servisním modulem pro kyslík, palivo a zdroje el. napětí. Nepočítalo se s ní pouze na mise na Měsíc, ale i na jiné mise. Později, když  se přistání na Měsíci stalo oficiálním cílem, byla rozpracovaná koncepce velitelského modulu a lunárního modulu, který přistane na povrchu. To vše měla vynést na oběžnou dráhu jedna raketa, Saturn V.

Saturn V

Byla to třístupňová nosná raketa, vysoká 110,6 metrů, se startovní hmotností asi 2965 tun. Celkem bylo s touto raketou uskutečněno 13 startů, o všechny úspěšné.

Stupně rakety:

První stupeň – S-IC

První stupeň měl 5 motorů F-1, což je největší dosud postavený motor. Každý tento motor vyvolal tah do 7740 kN (ve vakuu). Dohromady dodávaly raketě tah nad 31 MN, což bylo dostačující pro start rakety. Doba zážehu S-IC byla plánovaná na 150 sekund. Jako palivo sloužil petrolej a kapalný kyslík.

První stupeň raketě dal rychlost 2,68 km/s a dopravoval loď do výšky asi 68 km.

Druhý stupeň – S-II

Druhý stupeň obsahoval  5 motorů J-2, každý s tahem 1000 kN. Celkem pracoval 6 minut. Používal kapalný kyslík a kapalný vodík, což je nejběžnější směs. S-II dodal raketě celkovou rychlost 6,84 km/s a vynesl loď do výšky 185km.

Třetí stupeň — S-IVB

 Měl jeden motor J-2. Měl tah asi 1MN. Celková doba zážehu byla asi 500 sekund, s tím, že stupeň měl dva zážehy. Jeden pro dodání potřebné rychlosti na oběžnou dráhu (165 sekund) a druhý pro navedení na trajektorii k Měsíci (335 sekund).
V horní části třetího stupňě byl umístěn lunární modul (LM-Lunar Module) a nad ním velitelský a servisní modul (CSM — Comand/Servise Module).

Lunární modul

Lunární modul (LM) sloužil pro přistání na povrch Měsíce. Byl dvoučlenný, při misi třetí člen zůstával ve velitelkém modulu a čekal na návrat posádky.

LM se skládal ze dvou částí. První, spodní částí byl “servisní modul“, ve kterém byl umístěn motor pro přistání a palivo, věci potřebné pro pohyb na měsíci, a jednoduché experimenty. V horní, pilotní části byla kabina a palivo potřebné pro navedení LM na oběžnou dráhu velitelského modulu. Při startu z Měsíce se horní část odpojila a návratovým motorem byla navedena na orbitu.

Velitelský modul

Velitelský modul programu Apollo (CMS) měl dvě části, velitelský a servisní modul. Servisní modul obsahoval zásoby paliva, energie a kyslíku pro let. Byl tu také motor, pro korigování trajektorie a na trupu rakety byly umístěny motory RCS pro stabilizaci CSM.

Velitelský modul, byl schopen pobrat 3 člennou posádku. Během startu byl umístěn na špičce rakety. Atmosféra v CSM byla tvořena z 60% kyslíku a 40% dusíku, ale to pouze při zemních zkouškách. Při letu ji tvořilo 100% kyslíku.

Mise

Apollo 1

Při experimentech na Zemi s rádiovým systémem, v kabině naplněné čistým kyslíkem proskočila jiskra, která zpříčinila požár. V kabině uhořeli 3 astronauti. Virgil Grissom, Edward White a Roger Caffee.

Pilotované mise

Apollo 7

První pilotovaný let mise Apollo se uskutečníl 11.října 1968. Posádka,  W. Schirra , D.Eisele a W.Cunningham,  měla za úkol otestovat servisní modul (LM s nimi neletěl)  a provést pár experimentů a simulací. Mise, až na pár chyb, proběla dobře.

Apollo 8

Druhý pilotovaný let (start 21.prosince 1968) s posádkou Frank Borman, Jim Lovell, William Anders. Jako první lidé obletěli Měsíc a spatřili očima jeho odvrácenou stranu.

Apollo 9

James McDivitt David Scott Russell Schweickart si vyzkoušli LM na oběžné dráze Země. Start Apollo 9 se uskutečnil 3. března 1969. Mise byla úspěšná.

Apollo 10

Thomas Stafford, John Young, Eugene Cernan (jeho otec je Čech a matka Slovenka) vyzkoušeli celou cestu k Měsíci v kompletní sestavě lodi, tj. s LM i CSM.  Startovali 18.května 1969, což bylo asi měsíc před Apollo 11.  I tato mise skončila úspěchem.

 Apollo 11

První přistání na Měsíci. Neil Armstrong a Buzz Aldrin jako první lidé vstoupili na povrch Měsíce. Michael Collins je sledoval shora z oběžné dráhy. Startovali 16.července, na Měsíci přistáli 20.července.

“Je to malý krok pro člověka, (ale) obrovský skok pro lidstvo.”

Tato slova prohlásil Neil Armstrong dne 21.července – slova člověka, který právě udělal první krok na Měsíci.

Na Měsíc vyšli s Buzzem jen jednou, jejich vycházka trvala víc než 2 hodiny. Na oběžné dráze se úspěšně spojili s Collinsem a vrátili se na Zem, kde museli pobývat týden v karanténě.

Apollo 12

Druhý let s přistáním na Měsíci, posádka Charles Conrad, Richard Gordon, Alan Beam. Jako čtvrtí se vydali k Měsíci na raketě Saturn V,  startovali 14.listopadu 1969.  Charles Conrad a Alan Bean se pomocí LM dostali na povrch, kde  celkem strávili víc než 31 hodin. Mise skončila úspěšně.

Apollo 13

Nejúspěšnější neúspěch NASA, tak nazvala média tento let. Apollu 13 vybouchl v polovině cesty k Měsíci jeden z kyslíkových kontejnerů, čímž se životy Jima Lovella, Johna Swigerta a Freda Heise ocitly v nebezpečí. Posádka se uchýlila do LM, který využívala jako záchranný člun. CSM byl vypnutý za účelem úspory energie pro přistání. Přes všechna úskalí, se kterými se kosmonauti i inženýři a poradci na Zemi museli potýkat, se nakonec povedlo vrátit posádku úspěšně na Zem.

Apollo 14

Apollo 14 se členy Alan Shepard, Stuard Rusa a Edgard Mitchel odstartovalo 31.ledna 1971. Jejich cílem bylo přistát na Měsíci, sesbírat vzorky hornin, provést pár experiment, vrátit se na oběžnou dráhu Měsíce kde se spojí s CSM a pak se vrátit na Zemi. To vše se jim povedlo.

Apollo 15

Devátý pilotovaný let série Apollo a čtvrtý let s přistáním na Měsíci. David Scott, Alfred Worden a James Irwin vzlétli 26.července 1971. Na Měsíci celkem strávili 66 hodin a na povrchu celkově pobývali víc jak 18 hodin, což je asi 9 krát víc než Apollo 1. Jako první se svezli na měsíčním rooveru. Po třinácti dnech vůbec nejúspěšnější mise Apollo 15 úspěšně vstoupilo do  zemské atmosféry a přistálo

Apollo 16

Předposlední mise na Měsíc. Jako velitel mise byl zvolen John Young, který už létal v misi Apollo 10.  Jako pilot CSM byl určen Thomas Mattigly a pilotem LM Charles Duke. Startovali 16.dubna 1972.  Přistání na Měsíci proběhlo úspěšně a úspěšné byly i všechny experimenty. Při odletu z Měsíce na rooveru nechali zapnutou televizní kameru, takže bylo vidět jak LM vzlétá. Návrat na Zemi proběhl take úspěšně.

Apollo 17

Poslední mise programu Apollo. Plánovali se ještě další lety, ale ty se už kvůli zkrácení financí nekonaly. V této poslední posádce byl  Eugene Cernan, který již absolvoval let v Apollu 10, Ronald Evans a Harrison Schmitt. Startovali  7. prosince 1972. Přistání na Měsíci a všechny úkoly proběhly podle plánu, během zpáteční cesty k Zemi si Evans vyšel do volného vesmíru, kde strávil víc než hodinu. Při výstupu vyndal z kamer umístěných na vnějším plášti tři kazety s filmem. Mise a celý program Apollo byla úspěšně zakončena 14. ledna 1973 přistáním astronautů v Tichém oceánu.

Tím skončil program Apollo. Později se lodi Apollo spolu s modifikací Saturnu V využívaly pro mise Skylab. Ale i ony po čase skončily a přišla éra Space Shuttle. Snad se ale na Měsíc ještě někdy vrátíme…

Zdroje: ru.wikipedia.org, cz.wikipedia.org, en.wikipedia.org, nasa.gov

15.2.2012,  Stanislav Taborovets

Příspěvek Program Apollo pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Určeno: mladším dětem, úplným začátečníkům

Co je na knize dobré: Kniha je přesně tím, co na našem trhu chybělo. Zvídavému dítěti podá  všechny základní informace o astronomii, aniž ho znudí  a unaví. Náměty na samostatnou práci jsou dobře vymyšlené a dítě úkoly  zvládne  i bez pomoci dospělých. Tabulky  jsou jednoduché a přehledné, ilustrace a fotografie hezké, délka textu v kapitolkách  přiměřená. Vlhku odolná úprava je pro malé hvězdáře velkým přínosem, mohou si knihu vzít přímo na pozorování.

Co není dobré: V knize je několik chyb a nepřesností. Konkrétně  údaj o povrchové teplotě na Marsu,   popis vzniku černé díry,  informace o zkoušce zraku na dvojhvězdě Alkor-Mizar,  použití termínu „ledové planetky“  jako určité  skupiny  planetek, velké K ve slově kentauři (myšleny bájné bytosti, nikoliv skupina planetek)  a jeden překlep. To jsou však jen maličkosti. Poněkud horší je podivná informace o způsobu,  jakým si údajně astronomové prohlížejí Slunce, ta je zcela nesmyslná.

Ukázky:

„Venuše bývá na obloze často jasnější než kterákoliv hvězda. Říká se jí také Věčernice nebo Jitřenka podle toho, zda je na nebi vidět večer nebo ráno.  O půlnoci  byste  ji hledali marně. V dalekohledu vypadá jako nažloutlý malinký srpeček podobný Měsíci. Je skoro stejně velká jako Země a má atmosféru. Kdysi se lidé domnívali, že bude mít i stejné vlastnosti. Dokonce jí říkali „sestra Země“. Ve skutečnosti je to jinak.

Venuše je pekelnou planetou. Její nedýchatelné ovzduší je složené z jedovatého kysličníku uhličitého. Občas se nad krajinou přežene přeháňka, při níž padají z oblaků kapky kyseliny sírové. Pod neprůhlednými mraky se skrývá oranžově zbarvená krajina s velkým množstvím sopek. Proudy lávy, které z nich zvolna vytékají, se podobají mohutným řekám. Táhnou se často stovky kilometrů pustou krajinou bez jediné kapky vody. Na jiných místech hustá láva zalila údolí a prohlubně, takže vypadají jako rozlehlé planiny. Teplota na Venuši neklesá ani v noci pod 450 stupňů Celsia.“

„V řeckých bájích najdeme nejen sličné bohyně a udatné hrdiny, ale také všelijaké podivné tvory. Mezi ně patří i kentauři – napůl lidé a napůl koně. Někteří z nich pomáhali lidem. Například jeden z kentaurů vychoval mladého lékaře Aeskulapa (viz Hadonoš). Jiný kentaur vynalezl lukostřelbu a své dovednosti předal lidem. Za to byl umístěn na oblohu  jako souhvězdí Střelce. Pozor! Na jižní obloze  je jiné souhvězdí, které se jmenuje přímo Centaurus (čti Kentaurus) a u nás nikdy nevychází nad obzor.“

„Astronomové pozorují Slunce zvláštními dalekohledy. Jsou složené ze zrcadel a čoček, které posílají obraz Slunce zvenku až do zatemnělé místnosti s promítacím plátnem. Tam si hvězdáři prohlížejí Slunce jako film v kině.  A někdy si také promítnou obraz Slunce přímo na list bílého papíru, který upevní  na stojánek k dalekohledu. To je totiž nejbezpečnější způsob,  jak se na žhavé Slunce dívat.“

Hodnocení, doporučení: Výborná knížka pro malé hvězdáře. Přehledně a stručně naučí menší děti základům astronomie, na kterých mohou dál stavět.  Vede  je k samostatné  práci a k prvním pozorováním bez dalekohledu.   Dá se použít i jako základní materiál pro práci s malými dětmi v astronomických kroužcích, nebo na astronomické tábory, případně  ke zpestření výuky prvouky na ZŠ. Knihu vřele doporučujeme!

Další informace:

Nakladatelství:   AVENTINUM Praha

Rok vydání: 2010

Cena: 266 Kč

Rozsah:  71  stránek  menších než A4

Ilustrace: barevné, pěkné, velké barevné fotografie

Příspěvek Jitka Petrželová: ABC hvězdáře ☺☺☺☺☺ pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

V knize je kupodivu jen velmi nepatrná pozornost věnována tomu, o čem hovoří její název, tedy konci světa v roce 2012. Ačkoliv to knize spíše prospělo než ublížilo, je takový rozpor velmi zarážející.

Určeno: dospělým čtenářům,  pro děti může být místy příliš drsná

Co je na knize dobré: Je psaná velmi pěkně, čtenář  se při četbě nenudí a zároveň se dozví velké množství zajímavostí o geografii a historii mayské  říše, o jejich stavbách, náboženství, rituálech a o důvodech, které nakonec vedly k úpadku národa. Graficky se také velmi povedla.

Co není dobré:  Kniha se jmenuje 2012, Mayové, jejich civilizace a zánik světa. Navozuje dojem, že se bude mluvit o hrůzném proroctví. To je hodně  nečestné, protože ve skutečnosti se kniha věnuje mayské  říši a nikoliv nějakým vizím zkázy.   Poznámky nakladatelství o reedici knihy z roku 1974 ukazuje, že  jde jen o velmi podlý reklamní trik!

O konci světa se v knize mluví jako o nesporném  faktu,  i když  pouze na jejím začátku a konci, zcela mimo hlavní obsah knihy. Navíc důkazy pro takové tvrzení autor neuvádí, případně za ně vydává něco, co ve skutečnosti žádným důkazem není.

V textu jsou často popisovány zajímavé památky,  stavby,  místa, fotografie však většinou chybí.  Fotografií je v celé knize  jen necelá dvacítka – velká škoda!

Vnitřní předsádka knihy má jako motiv aztécký „kalendář“, nikoliv Mayský.

Ten, kdo prováděl  korektury textu, nebyl právě pečlivý…

Ukázky:

„Ryze toltécký, mexický ráz měl jiný způsob náboženského obětování, který Landa popisuje. Prováděli ho čtyři kněží, ozdobení modrou barvou, na plošinách obětních pyramid. Tady, ve městě Opeřeného hada, jsem navštívil dvě z nich – Venušinu pyramidu a Pyramidu orlů a jaguárů. Na obětní kámen na vrcholku pyramidy položili kněží vyvoleného muže. Potom mu žrec kamenným nožem otevřel hruď, jediným pohybem z ní vyrval ještě živé srdce a prudce stříkající krví kropil oltář nebo sochu boha, kterému obřad náležel. Tělo člověka bez srdce pak obětník shodil z vrcholu pyramidy. Tam uchopili tělo jiní kněží, svlékli z mrtvého kůži a sami se do ní oblékli. Tento hrozný obřad však biskupa Landu pobuřoval mnohem méně než jiný, nečestný a hříšný, jak říká, způsob dobrovolného masového sebeobětování, který však nemusel ve všech případech skončit smrtí.“

„ Podél velké bílé cesty seřadili stavitelé Dzibilchaltúnu stély ozdobené vročením (nejčitelnější z nich 9.14.10.0.0. – 5 Ahau 3 Mac odpovídá našemu roku 462) a zvlášť významné budovy. Cenote leží uprostřed cesty. Pohlédnu-li od ní přímo před sebe, vidím na konci silnice  jedinou dnes už zcela rekonstruovanou budovu, onen chrám vypínající se na soklu polorozsypané pyramidy. Když se ohlédnu, spatřím druhou, zřejmě rovněž důležitou  svatyni, které Andrew začal prostě říkat Stojící chrám. Podobně  jako zbytky budov na palácových náměstích podobá se Stojící chrám (lépe řečeno původní svatyně, která je zabudovaná do základů chrámu)  spíše stavbám nejstarších mayských měst usumacintské oblasti než sousední  městům indiánského Yukatánu. V základech tohoto původního chrámu nalezl Andrews barevnou keramiku, která sem byla dopravena zřejmě z Uaxactúnu už někdy v prvním století našeho letopočtu.“

Hodnocení, doporučení: Povedená kniha, která je však o něčem jiném než říká název. Rozhodně ale stojí za přečtení, zvlášť pokud vám téma starověké mayské říše připadá zajímavé. Bez biflování a pročítání  nezáživných encyklopedií se z ní dozvíte o mayské civilizaci a jejím úpadku spoustu věcí a nenecháte se pak zmást  nepravdivými informacemi. O konci světa se v ní nedozvíte téměř nic… Knihu doporučujeme, vzhledem k nečestným praktikám nakladatelství ale jen vypůjčit v knihovně!

Další informace:

Nakladatelství:   JOTA Brno

Rok vydání: 2011

Cena: 279 Kč

Rozsah:  280  stránek A4

Ilustrace: černobílé, velké a pěkné, 12  stránek  barevných  fotografií

Příspěvek Miroslav Stingl: 2012 Mayové, jejich civilizace a zánik světa ☺☺☺ pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost

Některá spojení  (nám , současným Evropanům?) nejsou právě srozumitelná a zasloužila by  vysvětlení .  Například znamení Lamat je popsáno slovy: “Je znamením Měsíce a králíka. Mladý člověk se řídí pravidly nutnými k zachování rovnováhy a harmonie – jeho i ostatních.“

V knize je množství tak nehorázných astronomických  nesmyslů, že to až bere dech.  Například údajně byla posledních 5 200 let „na horizontu jako jitřenka či večernice patrná planeta Venuše“ a „ v následujících 5 200 letech se do úlohy určující pozemské dění dostane souhvězdí Plejád“ .  Případně  o datu  21. prosince 2012  tvrdí,  že „jde o den, kdy Slunce dospěje do středu  naší Galaxie, což se odehrává každých 26 000 let.“  Úplnou perlou je pak tvrzení, že se v tomto dni budou křížit dráhy Slunce, Země a planet  Mléčné dráhy ( velmi by mě zajímalo, jak si to autorka představuje!).

Určeno: dospělým čtenářům

Co je na knize dobré: Ilustrace a fotografie.  Nemluví o konci světa. Podává základní informace o Mayském kalendáři, o mayské  mytologii, o problémech dnešních Mayů a o tom, čeho se ve skutečnosti týkají mayská poselství.

Co není dobré: Zmatenost,  roztěkanost, povrchnost, naivita, špatná koncepce. Nepodložená, snad i lživá tvrzení.  Jsou zde hlásány naprosté nesmysly a brány jako základ pro očekávané společenské změny. Vše  se vztahuje k datu 21.12.2012, ačkoliv toto datum není prokazatelně spojené s koncem dlouhého cyklu (dle  autorky o délce 5 200 let, ve skutečnosti přibližně 5 125 let).

Ukázka:

>> Mayové, Inkové, Maorové, Navajové, Siouxové, Tibeťané, Lakotové, australští Aboriginové a mnohé další starobylé národy tvrdí, že pocházíme současně  z hvězd  i ze Země. „Uvědomme si, že jsme spirituální bytosti ve fyzickém těle. Musíme procitnout a navázat spojení se všemi živočichy a Matkou zemí, jež nás živí.  Čas nadešel.“  A potom vyprávějí o velkém snu a vizi svých předků:

„ Díváme se na svět jako na třpytící se síť, v  níž je vše provázáno se vším. Vidíme planetu, civilizovanou a obydlenou lidmi, kteří si uvědomují své tvůrčí síly. Jednají moudře a vědí, že jsou sami tvůrci své skutečnosti. Vidíme Zemi, na níž lidé již nepotřebují zákony, které by  je chránily  proti ostatním. Mezi lidmi a všemi  živými tvory bude platit pouze zákon vzájemné úcty. Vidíme Zemi,  jež  již není rozdělena chtivostí a předsudky. Nastal čas a pavučina životní energie začne znovu fungovat. Vidíme novou Zemi, kde si lidé vládnou sami a jejich konání a myšlení pochází z nitra srdcí. Vidíme novou matku Zemi,  jež žije v souladu se svými dětmi, je živena a vyživuje, dýchá a poskytuje dech, přijímá teplo a vydává je.  Je to Země pohybující se v rytmu vesmíru.“

Hodnocení, doporučení: Kniha je paskvil. Nepodává téměř žádné užitečné informace, nepobaví a není ku prospěchu ani skalním zastáncům konce světa, ani skeptikům.  Prospěšná by snad mohla být vyděšeným lidem, kteří v hrůze očekávají zimní slunovrat 2012, pokud by byli schopní vnímat, co  údajná  mayská proroctví  říkají. Knihu nedoporučujeme.

Další informace:

Nakladatelství:   DIALOG Liberec

Rok vydání: 2008

Cena: 239 Kč

Rozsah:  279  stránek A5

Ilustrace: černobílé, pěkné, 5 stránek  barevných  fotografií

Příspěvek Magda Wimmer: Proroctví Mayů ☻☻☻ pochází z Sekce pro děti a mládež, Česká astronomická společnost