Na srpnové obloze můžeme zvečera vidět typická letní souhvězdí, např Labuť, Orel a Lyra, jejichž nejjasnější hvězdy (Deneb, Altair a Vega) tvoří nápadný orientační obrazec zvaný velký letní trojúhelník. Na tmavé obloze, dále od světel měst, můžeme obdivovat nápadnou Mléčnou dráhu, která přes ona zmíněná souhvězdí prochází. 12. srpna nastane maximum meteorického roje Perseid.
Planety Jupiter a Saturn můžeme pozorovat většinu noci, kolem půlnoci kulminují nevysoko nad jižním obzorem.
Více v mapce, kterou pro vás připravil Klub astronomů Liberecka ZDE.
pohled na oblohu je vlastně pohledem do minulosti? Pozorujeme totiž světlo vzdálených hvězd, které muselo cestovat vesmírným prostorem, než k nám dolétlo. Vzhledem k tomu, že je jeho rychlost sice úctyhodná (asi 300 000 km/s), ale ne nekonečná, mu tato cesta nějaký čas trvala. Proto například sluneční světlo, které právě pozorujeme, ukazuje obraz Slunce, jak vypadalo před necelými 8 minutami, hvězdu Proxima Centauri pozorujeme ve stavu, v jakém se nacházela před 4 lety, Velká mlhovina v Orionu vypadala tak, jak právě vidíme, před 1 500 lety a z nejvzdálenější galaxie k nám světlo cestovalo dlouhých 13 miliard let a ona sama do dneška tedy o právě takovou dobu zestárla.
Komentáře
Žádné komentáře.