O webu

O tento web se stará Sekce pro děti a mládež České astronomické společnosti. S případnými připomínkami ohledně webu se obracejte na Mílu Moudrou (sandwort-zavináč-seznam.cz), nebo na autory jednotlivých článků – kontakty najdete pod jejich články nebo na stránce Kontakty.

Níže naleznete popis objektů zobrazených na fotkách na úvodní straně.

Kometa C/2006 M4 SWAN

Na podzim roku 2006 byla kometa SWAN vidět i pouhým okem. Komety jsou špinavé sněhové koule o velikosti několika kilometrů. Většinu života se skrývají v temných a chladných končinách Sluneční soustavy. Když se přiblíží Slunci, začne se voda odpařovat a unáší z povrchu také zrnka prachu. Ty pak tvoří hlavu komety – komu o velikosti desítek tisíc kilometrů. Pokud je kometa mladá a má dost hmoty, za hlavou se může vytvořit také ohon. U této komety je ohon různě zakřivený slunečním větrem.

Planetární mlhovina Helix – NGC 7293

Helix patří mezi planetární mlhoviny, které v dalekohledu vypadají jako kotoučky planet. O planety se ale ve skutečnosti nejedná. Tyto mlhoviny vznikají na konci života hvězd jako je naše Slunce, kdy hvězda odfoukne svůj povrch do okolí na konci stádia červeného obra a její jádro se naopak smrští do bílého trpaslíka. Bílý trpaslík je tak hustý, že kávová lžička jeho hmoty bude vážit několik tun.

Noční panorama u obce Jedlová v Orlických horách

Na tmavém, bezoblačném nočním nebi můžeme bez pomoci dalekohledu spatřit několik tisíc hvězd. Většina lidí je však o tento nádherný pohled ochuzena. Z přesvětlených měst lze spatřit pouze stovky hvězd. V centrech velkoměst, kde je noční obloha tak světlá, uvidíme jen pár nejjasnějších hvězd. Za tmavou, ničím nerušenou oblohou se musí cestovat co nejdále od měst, kde je vliv světelného znečistění nejmenší. Jedním z těchto míst je právě Jedlová v Orlických horách.

Kulová hvězdokupa M13

M 13 je třináctým objektem v Messierově katalogu mlhavých objektů. Jedná se o kulovou hvězdokupu. Kulové hvězdokupy jsou vesmírné útvary, které jsou tvořeny několika stovkami tisíc až miliony hvězd. Drží při sobě díky gravitaci v přibližně kulovém tvaru. Hvězdy v kulových hvězdokupách jsou velmi staré.

Na tmavé noční obloze se dá M 13 pozorovat i pouhým okem jako slabá hvězdička v souhvězdí Herkula. S pomocí středně velkého amatérského dalekohledu se útvar rozpadne na nespočet hvězd.

Otevřená hvězdokupa M45 – Plejády

Plejády jsou otevřenou hvězdokupou, která se nachází v souhvězdí Býka. Na rozdíl od kulových hvězdokup jsou tvořeny jen několika desítkami, maximálně stovkami hvězd. Otevřené hvězdokupy jsou tvořeny mladými hvězdami, které se zrodily teprve nedávno a společně putují vesmírným prostorem. Po čase se jednotlivé hvězdy od sebe vzdálí a otevřená hvězdokupa zanikne.

Kolem Plejád lze pozorovat modrou reflexní mlhovinu, která odráží světlo hvězd. Dříve se soudilo, že jde o mlhovinu, ze které se Plejády zrodily. Z nových výzkumů již víme, že je to jen náhodné setkání a hvězdokupa touto mlhovinou jen prolétá.

Okraj Slunce

Slunce je naší nejbližší hvězdou. Dodává nám nezbytnou energii, díky niž můžeme na Zemi žít. Slunce ale není klidnou žlutou koulí, kterou vidíme na obloze.

Když se podíváme na Slunce s ochranným filtrem, můžeme na povrchu naší nejbližší hvězdy spatřit sluneční skvrny. Jsou to tmavší místa na povrchu Slunce a často zabírají plochu větší, než je naše planeta.

Mimo slunečních skvrn můžeme přes speciální H-alfa filtr pozorovat protuberance, což jsou výtrysky sluneční hmoty.

Spirální galaxie M106

Tato galaxie dostala označení 106 v Messierově katalogu. Můžeme ji nalézt v souhvězdí Honicích psů. Dlouhou dobu se soudilo, že galaxie jsou mlhoviny, které se nacházejí v Mléčné dráze. Až ve 20. letech 20. století známý americký astronom E. Hubble zjistil, že se jedná o velmi vzdálené hvězdné ostrovy, které jsou tvořeny mnoha miliardami hvězd, plynem a prachem.

Jedním z těchto hvězdných ostrovů je i naše Galaxie Mléčná dráha. Slunce je jednou ze stovek miliard hvězd, které naše Galaxie obsahuje. Mléčnou dráhu můžeme spatřit na tmavém nočním nebi jako stříbřitý pás na obloze.

Měsíc

Měsíc je náš nejbližší kosmický soused. Měsíc můžeme spatřit jako srpek, jindy jako čtvrť či úplněk. Toto střídání fází je způsobeno oběhem Měsíce kolem Země.

Na povrchu Měsíce můžeme i malými dalekohledy pozorovat krátery. Jsou to pozůstatky po dávném kosmickém bombardování malými planetkami. Dalšími nápadnými útvary jsou měsíční moře, které se jeví jako tmavší plochy na povrchu Měsíce. Ve skutečnosti o žádná moře nejde, jsou to obrovská pole ztuhlé lávy.

Měsíc se v roce 1969 stal prvním kosmickým tělesem, na kterém přistál člověk.

Mlhovina Iris - NGC 7023

Iris je pěkná reflexní mlhovina v souhvězdí Cephea. Jedná se převážně o prachovou mlhovinu, která je osvětlována hvězdou, ta leží uprostřed mlhoviny. Kolem Irisu lze najít i temné mlhoviny. Temné mlhoviny jsou tvořeny především prachem, ten zastiňuje světlo hvězd ležících daleko za mlhovinou a my vidíme temné místo na obloze.

Spirální galaxie M101

Pod tímto označením v Messierově katalogu mlhavých objektů nalezneme nádhernou spirální galaxii nacházející se v souhvězdí Velké medvědice.

Galaxie je obrovský vesmírný útvar obsahující stovky miliard hvězd, mlhoviny, hvězdokupy a mezihvězdný plyn a prach. Tuto galaxii lze pozorovat na tmavé obloze i triedrem.

Emisní mlhovina Kalifornie – NGC 1499

Kalifornia je emisní mlhovina v souhvězdí Persea. Mlhovina svítí vlastním světlem, je to shluk plynu a prachu, který je tvořen převážně vodíkem. Tento objekt je vizuálně velmi těžko pozorovatelný. Je nutná především tmavá obloha. Mlhovina vynikne nejlépe na fotografii. Na barevných fotografiích se mlhovina jeví červeně.

Galaxie v Sochaři – NGC 253

Pod tímto označením se skrývá pěkná galaxie v souhvězdí Sochaře. Ze střední Evropy je pozorovatelná pouze na podzim velmi nízko nad obzorem. Tuto galaxii objevila astronomka Caroline Hershelová v roce 1783 při systematickém hledání nových komet.

V této galaxii skládající se z mnoha set miliard hvězd můžeme také pozorovat temné pásy prachu.

Okolí hvězdy Alnitak (dzeta Orionis) – mlhoviny Plamínek a Koňská hlava

Hvězda Alnitak je jednou z jasných hvězd v souhvězdí Orionu. Nachází se v levé části pásu Orionu. V okolí této hvězdy nalezneme spoustu zajímavých mlhovin – od prachových reflexních, které odrážejí světlo blízkých hvězd, přes plynné emisní mlhoviny až po temné prachové.

Nejznámějším útvarem v okolí hvězdy Alnitak je bezesporu temná mlhovina které se říká „Koňská hlava“ podle jejího tvaru. Jde o velký prachový oblak, který zakrývá část emisní mlhoviny, která je v pozadí.

Komplex mlhovin VdB 152

V souhvězdí Cephea, v Mléčné dráze se nachází zajímavý komplex prachových mlhovin. Jsou zde vidět jak mlhoviny reflexní, které vidíme díky tomu, že odráží světlo blízkých hvězd. Dále jsou tu i mlhoviny temné, které zastiňují světlo hvězd v pozadí. Tento komplex fotogenických mlhovin dostal katalogové označení VdB 152.

Startrails – okolí Polárky

Jelikož se Země otáčí kolem své osy, zdá se nám, že všechny nebeské objekty putují od východu k západu. Tento jev lze díky dlouhé expozici zaznamenat pomocí fotografie.

Jelikož zemský pól míří zhruba na Polárku, zdá se nám, že polárka „stojí“ stále na jednom místě oblohy a zbytek oblohy se kolem ní otáčí.

Autorem všech výše uvedených fotografií je Martin Myslivec.

Proč se zaregistrovat na našem webu?

Registrací získáte především e-mailová upozornění na nové články, akce pro mládež, potom možnost komentovat články a přispívat do našeho fóra
K registraci není potřeba zadávat nic jiného než vaše uživatelské jméno (přezdívka) a email.