E-mailová reportáž z finále AO

V pátek 28. května proběhlo v Praze na Gymnáziu Jana Keplera a ve Štefánikově hvězdárně na Petříně finále 7. ročníku Astronomické olympiády. O výsledcích obou kategorií se dočtete na stránkách České astronomické společnosti, o celé Astronomické olympiádě pak na jejím vlastním portálu. My jsme si pro vás připravili malou reportáž. Na finále jsme poslali fotografa (fotoreportáž dole) a navíc jsme dodatečně některé finalisty po internetu maličko vyzpovídali. Zajímalo nás především co je vedlo k účasti na Astronomické olympiádě, jestli byla jednotlivá kola pro ně snadná, když se dostali až na samotný konec, a jestli jim účast v této prestižní soutěži něco přinesla. Na naše zvídavé otázky odpovídala Eva Miklušová z Gymnázia Jakuba Škody v Přerově, Adam Faldyna ze Slovanského gymnázia v Olomouci a Tomáš Smyčka ze ZŠ Kladno-Kročehlavy.

Jak moc a jak dlouho se zajímáte o astronomii?

Eva: „O astronomii se zajímám přibližně 3 roky a věnuji se jí tak 2x-3x týdně.”

Adam: „Už minulý rok jsem se účastnil astronomické olympiády, ale o několik málo bodů jsem se nedostal do korespondenčního kola. Na základní škole jsem chodil do astronomického kroužku, kde jsme sledovali pořady o planetách.”

Tomáš: „Já se o astronomii zajímám pouze rok a to od minulého ročníku Astronomické olympiády.”

Jak jste se o Astronomické olympiádě dozvěděli a proč jste se přihlásili?

Adam: „Zájemce o astronomickou olympiádu hledala naše třídní profesorka. Nejdříve jsem váhal, ale nakonec jsem se přihlásil.”

Tomáš: „Ve škole. Tehdy před rokem jsem se chtěl „ulít” ze školy a protože mě bavila a baví fyzika, zkusil sem to.”

Eva: „O olympiádě jsem se dozvěděla ve škole a přihlásila jsem se, protože jsme to se spolužáky chtěli zkusit.”

Připadaly vám otázky v některém kole těžké a kam jste „chodili” na informace a pro rady?

Tomáš: „Letos mi otázky těžké nepřipadaly, už jsem byl dost vycvičený. Hlavně na praktickou astronomii, kterou se nyní zabývám.”

Adam: „Nejtěžší úkoly byly pochopitelně ve finále. Tam byly otázky, o kterých nebyla ve školním či korespondenčním kole ani zmínka. Ale nakonec i to finále dopadlo dobře. Informace jsem hledal na internetu a v knihách.”

Eva: „Všechny otázky samozřejmě jednoduché nebyly, proto jsem chodila pro rady především na přerovskou hvězdárnu a k rodičům. Využívala jsem i internet a odbornou literaturu.”

Věřili jste na začátku, když jste odpovídali na otázky školního kola, že se dostanete až do finále?

Eva: „Jelikož jsem do finále postoupila i v předešlých rocích, tušila jsem, že by to mohlo vyjít i letos.”

Adam: „To jsem v té době netušil, že se dostanu až do velkého finále, a měl jsem velkou radost, když jsem se to dozvěděl.”

Tomáš: „Minulý ročník jsem tomu nevěřil, teď jsem se spíše bál, že bych se náhodou dál nedostal.”

A jak jste se cítili, když jste postoupili napřed do korespondenčního kola a pak i do finále?

Tomáš: „Úlevu jsem cítil! Měl jsem totiž trošku strach, že bych se o finále nedostal.”

Eva: „Měla jsem radost, ale zároveň jsem věděla, že se budu muset hodně připravovat.”

Adam: „O tom že postupuju do korespondenčního kola jsem se dozvěděl hodně pozdě, takže jsem měl málo času na vyplnění všech otázek, ale nakonec jsem to stihl. Do korespondenčního kola jsem postoupil ještě s jedním spolužákem, ale ten se dál nedostal. Největší radost jsem měl z postupu do finále. Zvlášť když jsem zjistil, že je tam jen dvacet pět konkurentů.”

Kolik času jste přibližně věnovali školnímu kolu a kolik zpracování otázek kola korespondenčního?

Adam: „Na vypracování školního kola jsem se moc nepřipravoval, ale korespondenční jsem vyplňoval dlouho, abych tam měl co nejvíc bodů.”

Tomáš: „Školní kolo jsem dělal necelou hodinu. Korespondenční nevím, řešil jsem to tempem asi tak čtvrt příkladu denně.”

Eva: „Na školní kolo se moc nepřipravuji, ale na korespondenčním si dávám záležet, to už jde o hodně.”

Kdo měl větší radost z vašeho úspěchu, rodiče nebo vaši učitelé ve škole?

Adam: „Z finále Astronomické olympiády jsme si udělali s mámou výlet do Prahy, takže jsme soutěž spojili s představením Carmen v Hudebním Divadle Karlín. Radost měli úplně všichni, těžko posoudit kdo větší.”

Eva: „Samozřejmě rodiče, ti mě podporovali nejvíc.”

Tomáš: „Největší radost jsem měl asi já. Ty ostatní nemohu posoudit, ale protože nejsem právě vzorný žák J, tak to možná i některé zaskočilo.”

Jak jste se připravovali na finále?

Tomáš: „Moc ne. Den předtím jsem hromadu knížek na stole hodil do batohu J.”

Adam: „Byl jsem na lidové hvězdárně v Prostějově, sledoval jsem dokumenty o planetách a Sluneční soustavě a učil jsem se souhvězdí.”

Eva: „Na finále jsem se připravovala především samostudiem odborné literatury a účastí na přednáškách naší hvězdárny.”

A co tréma před samotným finále, byla velká?

Adam: „Ano, tréma byla, ale říkal jsem si, že nic hrozného se stát nemůže, hlavně nebýt poslední.”

Eva: „Trochu jsem trému měla, ale bez ní by na finále nebyla ta správná atmosféra J.”

Co vám přinesla účast na Astronomické olympiádě? Nebyl to promarněný čas, který jste mohli strávit například u počítačových her?

Adam: „Účasti na Astronomické olympiádě určitě nelituji, byl to báječný čas strávený v Praze, prošel jsem si hvězdárnu na Petříně a zjistil spoustu zajímavých informací o vesmíru a taky jsem si odnesl diplom, který teď visí zarámovaný na zdi.”

Eva: „Účast na AO mi přinesla hodně zkušeností a času, který jsem do ní investovala, vůbec nelituji. Astronomie je mým největším koníčkem.”

Tomáš: „Určitě nelituji. S některými lidmi se tam dobře znám a rád se je viděl. Také jsem postoupil na soustředění, kde jsem poznal ty další. Ostatně hry na počítači nehraji. Už proto, že se snažím za jasného počasí sbírat data a za ošklivého je zpracovávat.”

Takže jak to bude příští rok? Přihlásíte se znovu?

Adam: „Ano, určitě by jsem se rád ještě zúčastnil, i když už budu soutěžit v kategorii EF, tam jsou těžší otázky, více matematické, ale těším se.”

Eva: „Určitě! :)”

Tomáš: Zabránila by mi jen smrt :). Určitě se přihlásím!!

Je vidět, že se Astronomická olympiáda a astronomie sama stala našim mladým přátelům součástí života. Přejme jim tedy , ať jim přináší spoustu radosti a úžasných zážitků. Já jim děkuji za ochotu odpovídat na mé otázky a doufám, že o nich příští rok opět uslyšíme.