Skip to content


Pokus sedmý: ruční měřidlo

Co potřebuješ:

papír s tužkou, vlastní ruku a výhled do okolí

 

Prohlédni si následující obrázky:

jeden stupeň dva stupně deset stupňů patnáct stupňů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NA FOTKÁCH:

Malíček – 1 stupeň;  Palec – 2 stupně;  Sevřená pěst – 10 stupňů;  Rozražené prsty – 15 stupňů

Obrázky ukazují, jak pomocí své ruky můžeš přibližně určit tak zvaný úhlový rozměr předmětů a třeba i vyhledat nějaké astronomické objekty.  My jsme zjistili, že malá mlhovina na prvním obrázku má z našeho místa rozměr asi 1 stupeň, střed galaxie na druhém obrázku zabírá asi 2 stupně, velká mlhovina ze třetího obrázku má šířku asi 10 stupňů a obrázek samotný měří z roku do rohu asi 15 stupňů. Samozřejmě to není jejich skutečná míra, ale to je snad každému jasné.

 

Postup:

  1. Natáhni před sebe ruku, zavři jedno oko a proti druhému nastav palec. Otevřeným okem pozoruj předměty za palcem. Pokud najdeš takový, který se za něj přesně schová, má z tvého místa úhlovou velikost asi 2 stupně. Palec můžeš různě natáčet, předměty se musí vejít přesně za jeho strany.  Ruku měj stále nataženou!!
  2. Totéž proveď se sevřenou pěstí, malíčkem a roztaženými prsty ruky.
  3. Podle obrázku zkus svým „ručním měřidlem“ změřit úhlovou velikost nějakých předmětů: hrnečků, obrazů, stromů, domů, mraků, blízkých zaparkovaných aut… Záleží jen na tobě, co si vybereš.
  4. Na papír si zapisuj, jakou úhlovou velikost mají tvoje měřené předměty. Prohlédni si výsledky.
  5. Dá se vždy říci, že předměty, které jsou ve skutečnosti velké, mají také větší úhlovou velikost?

 

 

K čemu je „ruční měřidlo“ dobré:

Je možné měřit objekty na obloze, například hvězdy, planety, Měsíc a Slunce i když až k nim se žádným měřidlem nedoletíme? Ano! U větších objektů, tedy u Měsíce, Slunce a některých planet se využívá podobný princip, jako v pokusu č.4,  nebo v dnešním pokusu. Říkáme, že astronomové měří ÚHLOVOU VELIKOST. Hvězdy jsou však tak daleko, že bez ohledu na to, jak jsou ve skutečnosti velké, všechny vidíme jen jako bod, maličkou zářící tečku. U té se úhlová velikost nedá změřit ani těmi nejpřesnějšími přístroji. Přesto nám úhlová velikost na noční obloze může dobře sloužit. Například když chceme hledat něco zajímavého dejme tomu 10 stupňů od jasné hvězdy Vega. Nebo chceme najít srpek Měsíce a kamarád nám poradí, že ho máme hledat na východě, asi 15° (15 stupňů) nad obzorem. Nebo třeba budeme mít štěstí na jasnou kometu s krásným, výrazným ohonem a dokážeme „změřit“ délku jejího ohonu 30°. Na měření úhlových rozměrů astronomických objektů slouží přesné přístroje, například sextanty. Pro naše pozorování však bohatě postačí, když si zapamatujeme metodu „ručního měřidla“. Její malou přesnost vyrovnává její obrovská výhoda: ruce míváte všude a vždy s sebou J.

 

O výsledcích svého měření nám můžeš napsat do komentářů na stránce mladez.astro.cz v záložce Astronomický rok.

 

About the author

Věra Bartáková Věra Bartáková ... předsedkyně Sekce pro děti a mládež, amatérská astronomka

Podobné články

Komentáře

Žádné komentáře.

Přidat komentář

Povinné

Povinné

Volitelné