Meteory

Jako každoročně, bude možné i letošního 13. srpna po půlnocí pozorovat velice bohatý meteorický roj Perseidy, zvaný někdy Slzy svatého Vavřince (svátek 10. 8.). Lidově se pak říká, že „padají hvězdy” a že je třeba při spatření takového úkazu si něco přát a ono přání se pak vyplní. Tak zaprvé tento jev nemá s hvězdami společného vůbec nic. A za druhé, kdyby na Zemi padala hvězda tak si už ani nic přát nemusíme … . Poznamenáme-li, že Měsíc bude krátce po novu (10. 8.) pak lze pozorovací podmínky označit za příznivé. Protože tento úkaz má velice bohatou terminologii, jsou kurzívou dále uvedeny základní pojmy z této oblasti.

Fotografie letošních Eta Aquarid, autor: Martin Popek

Meziplanetárním prostorem se pohybuje značné množství těles, mj. částice, které se v minulých letech uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Meteorický roj pak můžeme pozorovat, když se zeměkoule potkává s proudem částic, které mají stejný původ a velmi podobné dráhy. Samozřejmě, že ty nejmenší částice nejsou ze Země pozorovatelné. Pokud si to ovšem nezamíří na Zemi! Nachází-li se takové těleso ještě v meziplanetárním prostoru nazýváme ho meteoroid.

Vstoupí-li meteoroid svojí nemalou rychlostí do zemského ovzduší začnou se dít věci, které v souhrnu označujeme slovem meteor. Povrch tělesa se totiž taví, částečky roztavené hmoty jsou strhávány do stopy pohybu a dochází tak viditelně k ionizaci a excitaci atomů plynů v ovzduší, což platí i pro atomy samotného tělesa. Svědčí o tom dobře viditelné meteorické stopy, ve výškách mezi 80 až 110 kilometry, světélkující i několik sekund po průletu tělesa tak výrazně, že přezáří i ty nejjasnější hvězdy.

Dopadne-li dokonce zbytek takovéhoto tělesa na zemský povrch, mluvíme o meteoritu. Meteory jasnější než Venuše nazýváme bolidy. Meteory jasné jako hvězdy nazýváme létavice, slabší meteory viditelné jen dalekohledy pak teleskopické meteory. Meteorická tělíska, jejichž zánik pozorujeme jako běžné meteory, se pohybují kolem Slunce po dráhách blízkých dráze komety, od které se oddělily. Pokud Země jejich dráhu křižuje, můžeme pozorovat tzv. meteorický roj.

Pozorujeme-li tyto meteory a zakreslíme-li si do hvězdného atlasu jejich dráhy, zjistíme, že zpětně prodloužené dráhy se protnou ve velmi malé ploše nazývané zdánlivý radiant. Podle toho v jakém souhvězdí zdánlivý radiant leží ( např. v souhvězdí Persea ), nese označení celý roj ( např. Perseidy ). Meteory nepatřící do roje nazýváme meteory sporadické. Meteority dělíme na aerolity (kamenné meteority), siderity (železné meteority) a siderolity, což jsou přechodné typy mezi prvními dvěma.

Perseidy, na jejichž pozorování se těšíme, mají v roce 2010 maximum činnosti v noci z 12. na 13. srpna, konkrétně krátce po půlnoci z 12. na 13 srpna. Počátek “činnosti” roje však nastává už dva týdny předem a doznívá o stejnou dobu později. Kvůli krátkosti děje nemá smysl navštěvovat hvězdárnu nebo chystat si na pozorování dalekohled, stěží ho totiž stihnete zaměřit. Pro záznamy meteorů se používají speciální přístroje. Ideální je vyrazit mimo civilizaci, tam, kde neruší žádné umělé osvětlení. Lehnout do trávy, dívat se nad severovýchodní obzor, kde lze nalézt souhvězdí Persea a pak už se jen dívat. Odměna ve formě spatření sta a více meteorů za hodinu bude stát zato. Nu, budou-li pozorovací podmínky dobré, mějte výše zmíněných přání v záloze hodně a něco vám pak náhodou vyjde. Nezbývá než popřát v onu noc jasnou oblohu, pořádnou zásobu přání a krásné prožitky. Ty pak v jakékoliv podobě i v ostatní srpnové noci.

První letošní “vlaštovky” zachytil Martin Popek na fotografiích a videu, zveřejněných na stránkách Optické úkazy v atmosféře:

http://ukazy.astro.cz/upload/20100722MartinPopek_M20100722-000257–p.jpg

http://ukazy.astro.cz/upload/20100722MartinPopek_M20100722-000257–a.avi

http://ukazy.astro.cz/upload/20100722MartinPopek_M20100722-013721–p.jpg

http://ukazy.astro.cz/upload/…20100722MartinPopek_M20100722-013721–a.avi